reklama

Počet nově potvrzených případů eboly nadále roste. S prezidentskými volbami související neklidná atmosféra ještě více omezila přístup obyvatel v okolí města Beni ke zdravotní péči. Během protestů tam bylo poškozeno několik zdravotnických center. To ztěžuje včasnou identifikaci nových případů eboly, neboť zbývající zdravotnická centra jsou přetížená.

„Lidé v této situaci nemusí mít jinou možnost než vyhledat lékařskou pomoc ve zdravotnických zařízeních, která nejsou připravena na třídění pacientů a nemají nastavena opatření k prevenci a získání infekce pod kontrolu. Tím se riziko nakažení dále zvyšuje,“ přibližuje situaci na místě Laurence Sailly, koordinátorka krizového zásahu Lékařů bez hranic v Beni. „Hovoříme přitom o populaci, která už mnoho let trpí kvůli válečným konfliktům. Teď navíc čelí nejsmrtelnější epidemii eboly, jaká se v této zemi vyskytla. K jejich zoufalé situaci ještě přispěly nepokoje z posledních týdnů, neboť omezují šance nalézt adekvátní zdravotnickou péči,“ podotkla.

Od vyhlášení epidemie eboly 1. srpna loňského roku Lékaři bez hranic soustavně navyšují lékařskou péči pro pacienty ve snaze vypořádat se s rostoucím počtem potvrzených případů. Naposledy rozšířili centrum pro léčbu eboly v Butembo ze 64 na 96 lůžek. Otevřeli rovněž nové centrum pro léčbu eboly v Katwě (východně od Butemba) a nové tranzitní centrum v Bwana Sura (u města Komanda v provincii Ituri), kde se objevila nová ohniska nemoci.

„Vzhledem k tomu, že se v Butembo, kde žije milion obyvatel, objevuje více případů, bylo nezbytné urychleně vybudovat druhé léčebné centrum,“ vysvětluje Emmanuel Massart, projektový koordinátor Lékařů bez hranic v Katwě. „Současně se snažíme získat důvěru zasažených komunit. Léčebné centrum Katwa jsme navrhli s ohledem na větší kapacity pro péči o pacienty. Větší okna našim pacientům pak umožňují vidět tváře lékařů a sester, kteří je ošetřují. Usnadňují také rodinné návštěvy, čímž umožňují alespoň nějaký lidský kontakt, který je v centrech pro léčbu eboly tak obtížné udržet.“

Jedním z hlavních úkolů během reakce na epidemii eboly je zvyšování povědomí místních komunit o opatřeních nezbytných k tomu, aby se šíření nemoci dostalo pod kontrolu. Kvůli napětí, které provázelo odložení voleb v Beni a Butembu, je nyní ještě obtížnější proniknout do komunit. Lidé jsou méně ochotní přijmout postupy prevence a kontroly šíření infekce, jako je například bezpečné a důstojné pohřbívání mrtvých nebo dekontaminace zdravotnických center a domácností.

„Samotná léčebná centra u eboly nestačí. Abychom dostali epidemii pod kontrolu, je klíčové propojení s komunitami a budování vzájemné důvěry,“ přibližuje Roberto Wright, antropolog Lékařů bez hranic v Katwě.

„Musíme se více snažit zapojit populaci do aktivní účasti v boji s epidemií. To znamená naslouchat tomu, co jsou jejich širší potřeby. Například koncem prosince jsme distribuovali do místních zdravotnických center sady první pomoci na ošetřování úrazů, abychom jim pomohli reagovat na eventuální propuknutí násilí. Podobně naše tranzitní centra neslouží jen k identifikaci pacientů s ebolou a jejich odeslání k léčbě, ale také k zajištění přiměřené péče u jiných zdravotních potíží, kterou místní lidé jednoznačně potřebují. Navštěvování komunit a představování naši práce, ještě než ji reálně začneme provádět, může znamenat mnoho co do zlepšení vzájemného porozumění a spolupráce v dlouhodobém horizontu,“ podotkl Roberto Wright.

Týmy Lékařů bez hranic pomáhají v boji s epidemií eboly v Severním Kivu a sousední provincii Ituri už od jejího vyhlášení 1. srpna 2018. Provozují centra pro léčbu eboly ve městech Butembo a Katwa, tranzitní centra v Beni a Bwana Sura (spádová oblast Komanda) a izolační centrum ve městě Bunia. Lékaři bez hranic rovněž pomáhají s očkováním zdravotnických pracovníků v první linii a provádí kroky nezbytné k prevenci a kontrole šíření nemoci. Mezi zdravotníky a postiženými komunitami rovněž šíří osvětu. Lékaři bez hranic jsou nezávislí na politických, náboženských či vojenských vlivech a dodržují princip nestrannosti – umožňuje jim to financování, které z 96 % pochází od soukromých dárců.