reklama

Vláda premiéra Pedra Sáncheze byla pro EU ideální a jasný protiklad vlády, která ovládla Apeninský poloostrov. Zatímco Hnutí pěti hvězd a Liga jsou proti větší integraci a proti přijímání uprchlíku, vládce Pyrenejského poloostrova prosazoval přesně to opačné.  Sánchez na evropské úrovni mluvil o větší evropské integraci. Když přišlo na plán na zvýšení zábran na španělských državách a jejich vybavení žiletkovým drátem, premiér to nejen odsoudil, ale dokonce prohlásil, že by se zábrany měly snížit, aby se o ně uprchlíci nezranili.

Za to kryla Evropská komise Sánchezovi záda. Když vypukly bouře za nezávislost v Katalánsku předseda EK Jean-Claude Juncker prohlásil, že samostatné Katalánsko se nikdy nestane členem EU a Brusel velkoryse přehlížel často velmi brutální zákroky vůči pokojným demonstracím, které ve Středoevropanech vzbuzovali vzpomínky na rok 1989. Sánchez také mohl povolit uzdu fantazie a poněkud překročit rozpočtová pravidla EU.

Jenže v tom narazila kosa na kámen, když se dvě zdánlivě nesouvisející věci spojili v jednu.  V Madridu začal proces s katalánskými vůdci, kterým hrozí mnohaleté tresty. Sánchez tvrdí že je ochoten s Barcelonou diskutovat odmítl jakékoliv ústupky. Ba varoval, že v případě dalšího odporu zavede nad vzpurným Katalánskem přímou správu a vládu v Barceloně odstaví úplně. To bylo přespříliš na katalánské poslance ve federálním parlamentu. Ti se přes všechny politické rozpory spojili a shodili rozpočet ze stolu. Neschválení rozpočtu znamená i pád vlády. Nové volby byly vyhlášeny na 29. dubna.

A Brusel trne nad jejich výsledky. Obě největší strany – socialisté a lidovci, po sérii skandálu, kde vedle korupce padaly hlavy i za falešné tituly, značně oslabily. Socialisté by sice vyhráli s 24 %, ale jejich spojenci z levicového hnití Unidos Podemos by měli pouhých 15 %.  Projekt levicové vlády tedy padá. Lidovci by měli jen 21 %. Jejich tradiční spojenci, středový Cuidadanos (Občané) by získali 18 %.  Eso bude držet v ruce ultrapravicová strana Vox s 11 %.

Strana, která vznikla teprve před šesti léty, většinu své existence stála na naprostém kraji španělského politického spektra. Až loni, k úděsu levice, prorazila v Andalusii, kde od pádu režimu generála Franca dominovala levice. Vláda s podporou Vox zde vznikla poněkud kuriózně. Lidovci oficiálně s tuto partají nechtějí nic mít. Tudíž smlouvu o podpoře s Vox podepsali Občané a lidovci jsou z obliga. Jednou z podmínek Vox k podpoře vlády bylo zrušení zákona proti domácímu násilí, který byl podle předsedy strany Santiaga Abascela příliš feministický a zaměřený jen na muže.    

Její úspěch děsí Brusel. Vox je další z řady euroskeptických stran, které mají na evropské politické scéně prorazit. Na rozdíl od jiných stran obdobného typu EU neodmítá. Chce ovšem omezit vliv EU na domácí politiku. Na domácí scéně pak prosazuje po vzoru Itálie tvrdý postup proti uprchlíkům a odmítá separatismus regionů. Program strany je konzervativní. Podle něj země až příliš vychází vstříc menšinám a feministkám. Strana chce zachovat i býčí zápasy, které chtěla levice a zelení zakázat. Je to také první strana po více než 40 letech, která nezatracuje diktaturu generála Francisca Franca. 

Variantou vlády bez participace Vox je velká koalice. Tu však předsedové obou velkých stran odmítají. Ví, že by to jen urychlilo rozpad politického systému dvou stran, který už je tak oslaben třetími volbami za tři a půl roku. Ošemetnější je to situace pro Brusel. Opět se tu rýsuje konstelace, která rozhodně nebude tak proevropská jako byla dosud. Madrid již nebude hodný žáček. I nim nyní budou problémy.

Pro EU to budou perné tři měsíce. Již 29. března by měl být dokončen brexit. Zatím to však vypadá na prodloužení lhůty Londýna k odchodu z EU. Přesně o měsíc později čekají Španělsko parlamentní volby, které jižním křídlem nepochybně otřesou stejně jako ty loňské v Itálii. A konečně v květnu jsou tu volby do Evropského parlamentu.  Tyto tři měsíce budou pro EU mimořádně perné. A na konci bude naprosto jiná, než je dnes. Nepochybně však o dost slabší.