V roce 1950 odstartovala unikátní studie, která měla trvat přesně 63 let. Vědci chtěli zjistit, jak se lidé za tu dobu promění a jaké rozdíly v jejich chování budou ve 14 a v 77 letech života. Nikoho ale tehdy nenapadlo, že pokud o testovaných lidech nebudou mít pravidelné informace, po více než šedesáti letech je už možná nenajdou. A jak se ukázalo, velkou část z nich se po takové době opravdu vypátrat nepodařilo.
Příběh začíná v roce 1950, kdy skupina vědců požádala učitele o hodnocení osobnosti 1 208 čtrnáctiletých dětí ve Skotsku (vlastně sub-vzorku z mnohem větší studie zkoumající téměř každé dítě narozené v zemi v roce 1936).
Učitelé hodnotili dospívající na šestipoložkovém dotazníku, který se zabýval jejich sebevědomím, vytrvalostí, stabilitou nálad, svědomitostí, originalitou a touhou učit se.
Rychlý posun vpřed do roku 2012 a Harrisovi a jeho týmu se podařilo najít pouze 635 teenagerů, kteří byli hodnoceni v roce 1950. Druhou ránou bylo, že pouze 174 z nich, tehdy ve věku 77, souhlasilo s účastí na novém kole testování.
Skupina, včetně 92 žen, hodnotila sama sebe podle stejných šesti položek, podle kterých je jejich učitelé hodnotili před mnoha lety včetně blízkého přítele nebo příbuzného, který vyplňoval položky také.
Autoři měřili osobnost v době raného dospívání a ve stáří. Tím, že toto období mezi prvním a druhým měřením zahrnuje 63 let, se jedná v jistém smyslu o nejdelší osobnostní studii.
Ale na rozdíl od toho, co bychom mohli očekávat na základě předchozích poznatků, Matthew Harrisovi a jeho kolegům z University of Edinburgh se nepodařilo najít žádný vztah mezi osobnostními skóre účastníků ve věku 14 let a skóre stejných položek ve věku 77 let. Osobnost ve vyšším věku může být zcela odlišná od osobnosti v dětství.
Témata: vědci
Související
23. dubna 2023 14:49
17. prosince 2022 11:34
9. října 2022 19:06
26. září 2022 6:08
12. září 2022 15:55
