reklama

Německa SPD je považována za nejvíce nemocnou stranu německé politické scény. V roce 2005 se podařilo straně schválit ekonomickou reformu Hartz IV, která sice v mnohém uvolnila podnikatelům ruce a pomohla Německu k růstu, ale na druhou stranu omezila sociální výdaje a mnoha nízkopříjmovým obyvatelům Německa a rodinám značně znepříjemnila život. Strana si jí sama pod sebou podřezala větev a začal od ní masivní exodus voličů k jiným stranám. Tedy především k Zeleným a Die Linke.

SPD se v posledních letech spíše než na sociální otázky soustředila na menšiny, což je ovšem téma, které jejího tradiční voliče, tedy zaměstnance, pramálo zajímá. K naprostému dnu ji přivedl bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, který ve volbách v roce 2017 s 20,5 % dosáhl nejhoršího výsledku v moderní historii. A strana se dál propadala. V polovině loňského roku se dostala dokonce na pouhých 14 % a předběhli ji i Zelení. 

V dubnu 2018 ovšem byla zvolená novou předsedkyní Andrea Nahlesová, která se rozhodla nabrat se stranou nový kurz. Zatočila ostře doleva a ke starým sociálním tématům. A mnohé šokovala. Strana chce totiž zrušit svoji vlastní reformu Hartz IV, zvýšit dobu vyplácení podpory pro nezaměstnané ve věku nad 58 ze 24 měsíců na 36 měsíců, rozšířit možnost rekvalifikací a zavést automatický důchod po odpracování 35 let ve výši 900 eur. I staré nižší důchody by měly být dorovnány na tuto částku.    

Jak se zatím zdá, nová nebo spíše stará oprášená sociální politika zabírá a straně rostou preference. V posledním průzkumu měla strana 19 %, což je sice méně, než měla ve volbách, ale je to o 4 % více než mají Zelení a staví je to do pozice druhé nejsilnější strany. Navíc se zdá, že strana odsála i hlasy postkomunistické Die Linke. A to je pro SPD velká psychologická vzpruha. Pokud se jim tuto politiku podaří udržet, strana by mohla v budoucnu opět uvažovat nad obsazením pozice kancléře.

Novou předsedkyni má ovšem i konkurenční CDU/CSU. Annegret Krampová-Karrenbauerová, přezdívaná AKK, už ukázala, že je z jiného těsta, než její předchůdkyně a dosluhující kancléřka Angela Merkelová. Před nedávnem byla pozvaná do malého městečka Stockach, kde se již od 14. století, během masopustu koná takzvaný „soud bláznů“. Před něj jsou zvány veřejně známé osobnosti, které se před ním musí vtipně obhájit. „Trest“ spočívá v nákupu několika sudů vína pro místní.

Letos byla před soud pozvaná AKK. A nebývale se na Německo rozjela: „Podívejte se na ty dnešní chlapy. Kdo z vás byl před nedávnem v Berlíně? Tam vidíte takovou tu latté-macchiato-partičku, co zavádí záchodky pro třetí pohlaví. To je pro chlapy, kteří neví, jestli ještě smí při čurání stát, nebo už musí sedět.“ A lidé se jejímu výroku smáli, a dokonce mu aplaudovali!

AKK se dopustila hned tří věcí, na kterých by se stará kancléřka neopovážila pomyslet ani v největším záchvěvu lidské či dokonce politické fantasie. V první řadě zavtipkovala, a to dokonce politicky nekorektně.  Za druhé se po vlně kritiky ze strany Zelených, SPD, i vlastních spolustraníků a novin odmítla omluvit. A za třetí si ještě přisadila.

Na sjezdu CDU, který se konal 6. března v malém městě Demmin prohlásila, že se neomluví, a že se Německo musí mít setsakramentsky dobře, když nemá jiné potíže a dělá se skandál a tolik pozornosti se věnuje takové „blbosti, jako byl její vtip“.  Zepsula i hamburskou školku, která minulý týden vyzvala rodiče, aby děti na masopust nepřevlékali do kostýmu šejků a indiánů, neboť jsou to kostýmy rasistické a plné předsudků. Podle rad oficiální brožury ministerstva pro rodinu, kterých se školka držela, by chlapci měli jít za mořské muže a děvčata za superhrdinky nebo pirátky.

AKK je ovšem rozdílné od Merkelové i jiných politických otázkách. O dost tvrději se staví k otázce přistěhovalectví. Přímo svojí předchůdkyni v této otázce nekritizovala, ale podle rozhovorů, které AKK dala, by se v roce 2015 chovala jinak a prohlásila, že by v přitvrdila i v deportacích. Jiný je i pohled na EU.

 Ve svém demminském projevu se AKK do EU dosti tvrdě pustila. Podle ní není potřeba, aby EU regulovala „každý zdroj pitné vody“ a starala se o každou drobnost. Úkolem EU je zabývat se velkými věcmi společného evropského zájmu a chránit je. "Chceme-li žít bezpečně, musí se Evropa postarat o ochranu vnějších hranic. To je její úkol! To musíme zaručit". Šokovala své spolustraníky AKK.

Je evidentní, že CDU/CSU otáčí doprava a obrací se zpět ke konzervativním hodnotám. To je dobrá zprava pro její voliče, podle kterých v posledních letech Merkelová táhla stranu až příliš do středu ba do leva, a její politika byla vše možné, jen ne konzervativní. O dost horší zpráva to může být pro liberální FDP a především AfD, které se na antimerkelovské politice slušně svezla vzhůru, respektive v případě FDF, znovu dostala do Spolkového sněmu.  

Rok 2019 bude pro obě strany a političky klíčový. Již v květnu čeká obě strany ostrý test v podobě voleb do Evropského parlamentu. Klíčové ovšem budou volby ve spolkových zemích. Ty se budou letos konat v bývalé NDR. Zde se dá předpokládat velký úspěch AfD. To může přivodit definitivní konec Merkelové ve funkci kancléřky a plný nástup AKK do vedení strany a státu. Naopak SPD hraje především o co nejnižší ztráty. Pokud strana utrží „důstojnou porážku“ a ne „drtivý debakl“ levicovou politiku Nahlesové to jen posílí. Politický rok u našich západních sousedů bude ještě velmi napínavý.