Putin otočil sankce ve svůj prospěch. Podařil se mu neuvěřitelný obrat

Zatímco evropské a americké sankce se soustředily na vývoz zbraní, technologii nutných pro těžbu či omezování přístupu k bankovním a finančním systémům, Rusko odpovědělo jinak. V jeho sankcích hrály prim potraviny. Polští ovocnáři, květináři z Nizozemí, belgičtí a francouzští mlékaři velmi rychle přišli o své zakázky. Mnozí západní politici se jen pobaveně usmívali. Rusové brzy měli začít hladovět a přijít s prosíkem.

Zemědělství byla totiž největší ruská bolest. Kdysi obilnice světa nebyla od nástupu bolševiků schopna uživit sebe sama. Od 70. let byla závislá na dodávkách ze Západu a v nejhorší potravinové krizi na začátku 90. let bylo Rusko nuceno odebírat obilí i z takové „obilnářské mocnosti“ jako jsou Spojené arabské emiráty. Jak vysvětluje pro stránky National Interest profesorka Judy Twiggová, ještě v roce 2014 Rusko dováželo 40 % spotřeby všeho ovoce, 80 % mléčných výrobků a 60 % masa a ryb. Celkem jedna třetina ruské spotřeby potravin pocházela ze zahraničí, což Rusko stálo 9,5 miliardy USD ročně.

Rychlé zavedení sankcí vedlo z meziročnímu zvýšení cen potravin o 23 %. Ruská ekonomika skomírala díky pádu cen ropy ze 100 USD na 60 USD a mnozí západní politici se radovali, že sankční politika funguje a Putinova vláda trpí. Vše se však brzy začalo měnit. V první řadě mnoho západních pěstitelů začalo sankce obcházet přes třetí země. Tak se z polských jablek stávala běloruská a z nizozemských tulipánů exotické odrůdy z Burkina Faso. Více se nedostatkové potraviny začaly dovážet ze zemí mimo EU.

Ve druhé fázi Rusko začalo masivně investovat o vlastního zemědělství. Do dvou let po zavedení sankcí se Rusko stalo obilnicí světa a stalo se největším exportérem pšenice na světě. Na trzích zemí s velkou populací jako Egypt nebo Turecko vystřídalo velké hráče jako je Austrálie a Kanada.

 Rusko se stalo zcela soběstačné ve výrobě masa a domácí konkurence vytlačila zahraniční dovozce vepřového a drůbeže. Stejně tak bylo dosaženo soběstačnosti v oblasti cukru a brzy bude Rusko soběstačné i ve spotřebě zeleniny. Problémy má Rusko s mléčným průmyslem. V produkci mléka a mléčných výrobků dokáže pokrýt jen 60 % spotřeby.

Do Ruska se místo kokainu dnes pašují francouzské a švýcarské sýry. V roce 2017 byl chycen na finsko-ruské hranici pašerák, který v upravené nádrži svého vozu pašoval 100 kilo prvotřídního parmezánu. To je ovšem kuriozita na okraj. Rusko našlo v zanedbaném oboru doslova zlatý důl

V minulém roce vývoz obilí přinesl Rusku 21 miliard dolarů. Stal se tak druhým největším příjmem do státní kasy hned po vývozu ropy a zemního plynu a předběhl vývoz zbraní a nukleárních technologií. Rusko chce v letech 2018 až 2020 investovat do zemědělství 4 miliardy USD a do roku 2024 z vývozu potravin získat dalších 25 miliard USD navíc. Prostory na to má. Může využít až 20 milionů hektarů dosud nevyužité půdy.

Není divu, že se kolem ruského zemědělství investoři a dodavatelé jen hemží. V minulém roce jen Nizozemí a Německo dodaly zemědělské stroje za 650 milionu USD, a i české firmy dostaly několik zakázek. Budou se modernizovat přístavy a železniční doprava. Po ruském zemědělství se poohlížejí i Číňané, kteří hledají náhradu za sójové boby a slunečnicová semínka dosud dovážená z USA. 

Rusko objevilo svůj skrytý potenciál. Díky protisankcím proti Západu se stalo nejen plně potravinově soběstačné, ale i našlo netušený zdroj příjmů. S tím nepochybně nikdo na Západě nepočítal. Další vývoj ruského zemědělství se dá předpokládat jen těžko. Lze ovšem předpovídat, že brzy vypukne na světovém trhu s potravinami tvrdý konkurenční boj mezi největšími vývozci potravin. A vzhledem k tomu, že prezident Trump byl volen právě nejvíce farmáři, bitva to může být nelítostná.   

Témata:  Vladimír Putin,  Rusko,  protiruské sankce,  zemědělci,  zemědělská technika,  EU