reklama

Izrael se zmocnil Golanských výšin během Šestidenní války v roce 1967 a oficiálně je anektoval v roce 1981. Měl tomu dva dobré důvody. V první řadě jim bylo strategické položení výšin. Z nich měli Syřané půlku Izraele jako na talíři a mohli sledovat jakékoliv přesuny vojsk a ostřelovat libovolné cíle. Když se Izrael zmocnil výšin, karta se obrátila, a naopak velký kus Sýrie až k Damašku se ocitl pod dostřelem izraelských děl a raket.

Druhý, a daleko důležitější důvod byl, že Golanské výšiny jsou důležitým zdrojem pitné vody pro celý celou oblast. Vedle velkého Galilejského jezera protékají oblastí řeky Jordán, Jarmuk a Nachal Rakad. V minulosti se stávalo, že Syřané přerušili tok v řekách a Izrael žíznil. Okupací Golan tomu bylo zabráněno. Díky vodě z Golanských výšin izraelské zemědělství rozkvétá. Naopak Damoklův meč sucha visí nad Sýrií.

Trump se pokoušel zabít svým krokem dvě mouchy jednou ranou. I když to OSN, EU a většina světa odmítá uznat, po 52 letech od okupace se Golanské výšiny staly integrální součástí Izraele. Lze jen těžko předpokládat, že by se jich Izrael dobrovolně, bez krvavé války vzdal. Daleko důležitější byla pro Trumpa podpora dosavadního premiéra a spojence z nejbližších Benjamina Netanjahua. Pod tím se totiž povážlivě houpe židle.

Volby v Izraeli se budou konat již 9. dubna a na Netanjahua vypadává jeden kostlivec ze skříně za druhým. Vedle nepřiznaných darů od australského miliardáře v hodnotě 200 000 dolarů a předražené poradenské činnosti jeho synovce, jemuž podle všeho strýček dohazoval práci je to především případ „3000“.

Ten izraelská média označují za největší korupční aféru v dějinách Izraele. Německá firma ThyssenKrupp prodala Izraeli za podivných okolností šest ponorek třídy Dolphin. A to i přes odpor ministerstva obrany, které tvrdilo že je země nepotřebuje. V dalším případě, po vítězství jiné firmy v soutěži na novou fregatu byl celý konkurz zrušen a v novém „překvapivě“ zvítězil ThyssenKrupp. Některé podivné kroky Netanjahua a především to, že právním poradce koncernu je jeho bratranec, jsou pro současného premiéra skutečně smrtícím koktejlem.

Není divu, že premiérově straně Likud padají preference. Strana, která by vloni s koaličními partnery jasně vyhrála volby, dnes na opozici jasně ztrácí. Netanjahu objíždí svět a snaží se získat veškerou podporu. Pomoc od Trumpa mu tedy přišla více než vhod. Leč reakce v samotném Izraeli jsou na deklaraci více než liknavé. Reakce je jednoznačná: „Golany jsou naše. Není potřeba nic uznávat. Je jedno, co si svět myslí!“ S preferencemi Likudu to zřejmě nehne.

Deklarace by ovšem mohla otřást světovým děním. Když Izrael ovládl území silou a okupoval jej dostatečně dlouho, proč nemohou být podobně uznány jako součást okupačních států i jiná sporná území? Proč by Náhorní Karabach nemohl být součástí Arménie? Západní Sahara Maroka?

Nepochybně zvláště bolavé by toto rozhodnutí mohlo být pro Západ v případě území, které často a rádi používají jako argument proti konkurenčním mocnostem. Tibet by najednou mohl být Čínský a Krym Ruský. Trump otevřel svou deklarací  Pandořinu skříňku, která se může USA a celému světu nepěkně vymstít.