Romové byli nepřítel číslo dva. Mnohé potkal za války horší osud než Židy

Na základě nacistických Norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni "cikáni a cikánští míšenci". V hitlerovském Německu i v zemích pod nadvládou Třetí říše byli tedy Romové perzekvováni a deportováni do různých druhů táborů, včetně vyhlazovacích.

První protiromský výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda již koncem března 1939. Počátkem pronásledování Romů za druhé republiky bylo přijetí nařízení o kárných pracovních táborech, do kterých měli být umístěni práceschopní muži starší 18ti let, kteří nemohli prokázat řádný způsob obživy, které začalo platit od dubna 1939.

Kárné pracovní tábory se začaly stavět v srpnu 1940 v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Vzory pro zřízení těchto táborů byla podle serveru holocaust.cz již existující podobná zařízení například v rakouském Lackenbachu.

Do nově zřízených kárných pracovních táborů měly být zařazovány především romské rodiny, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní policejní vazby. Účelem táborů bylo podle ministerského výnosu vychovat "Cikány, cikánské míšence a osoby potulující se po cikánském způsobu" k práci, pořádku a kázni.

Do roku 1942 ale tvořili Romové v různých táborech pouze deset nebo 15 procent internovaných, zlom nastal až v roce 1942, kdy bylo v březnu nejprve přijato vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti a v červnu přijat zákon o potírání tzv. cikánského zlořádu. To zahájilo rasový postup proti Romům a romským míšencům a po březnovém přejmenování táborů na sběrné byly v srpnu 1942 tábory v Letech a Kunštátu změněny na cikánské tábory. Neromští vězňové byli přemístěni jinam nebo propuštěni.

Tzv. konečné řešení cikánské otázky pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde je většinou čekala smrt.

Podle historických pramenů prošlo táborem v Letech 1308 osob, zahynulo v něm 327 lidí a přes 500 vězňů bylo převezeno do Osvětimi. V táboře v Hodoníně protektorátní úřady shromáždily 1375 lidí, 207 z nich zemřelo a přes 800 bylo deportováno do Osvětimi. Desítkám vězňů se podařilo uprchnout.

V genocidních mašinériích nacistického Německa za druhé světové války zahynulo téměř 90 procent českých a moravských Romů. Z asi 6500 protektorátních Romů jich 4870 odjelo transporty do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, vrátilo se jich jen 583. Celkem zahynulo za války na 500.000 evropských Romů a Sintů.

Témata:  historie,  II. světová válka