Rodí se hrozba pro celou Evropu? Volby si mohou vyžádat nejvyšší oběti

Všechno, nebo nic? „Pochopil Emmanuel Macron, že v roce 2017 byl jmenován prezidentem republiky a ne vůdcem strany? Zdá se, bohužel, že tomu tak není,“ píše Serge Raffy v dnešním komentáři šéfredaktor týdeníku L‘OBS.

Prezident Macron podpořil kandidátku Nathalie Loiseauové, když řekl, že „bude věnovat veškerou svou energii“ a „udělá vše“, aby kandidátka Marine Le Penové nezvítězila.

Tato taktika v evropských volbách připomíná strategii referenda, při níž mu hrozí riziko ztráty všeho. Chce být jako Charles de Gaulle v roce 1969? ptá se L‘OBS. LREM: jediný užitečný hlas na obranu Evropy?

Tento týden se francouzský prezident Emmanuel Macron zúčastnil evropského summitu v rumunském Sibiu. A k překvapení všech vyjádřil podporu Nathalie Loiseaoovu, stojící na čele volebního listu Renaissance, jež je společným projektem Republiky na pochodu (LREM) a Demokratického hnutí (MoDem). „Budu věnovat veškerou svou energii, abyPodporu postavil jako „jediný užitečný hlas na obranu Evropy“. „Prezident všech Francouzů si zvolil podivný, paradoxní postoj vůdce strany, čímž svým způsobem znehodnotil prezidentský úřad,“ píše komentátor. Jako kdyby říkal: „Já, nebo chaos!” Jako kdyby by ve volbách možný jen jeden hlas: a to ve prospěch „šokového týmu“ Nathalie Loiseauové. Marine Le Penová, předsedkyně Národního sdružení (RN), to již v první reakci řekla jasně: tímto svým přihlášením bude muset Macron, v případě prohry, „opustit svou funkci". Serge Raffy v ptá: „Proč odhodlání opřekot?“ Hlava státu podle něj udělala lépe, kdyby si ponechala manévrovací prostor, případně by občany „povzbudila, aby hlasoval pro všechny obránce Evropy“.

A to bez ohledu na tom, zda jsou to Republikáni, na jejichž čele stojí do voleb François-Xavier Bellamy nebo Jean-Christophe Lagarde ze Svazu demokratů a nezávislých (UDI), ale i třeba Socialistická strana s novým projektem Veřejné místo, jíž vede publicista Raphaël Glucksman či Yannick Jado se svými Zelenými; zkrátka všechny ty, kteří podporují kteří podporují postoj, bruselská instituce nemá být zničena, ale že má být obnovena?

„Koneckonců, všechny tyto proudy se po celá desetiletí spojují své síly v Evropském parlamentu, aby přijaly zákony poté, co dlouhou dobu řinčeli šavlemi v komisích, ovšem s vůlí, že nechtějí nepřetržitě stroj vyřazovat z pohybu. Říká se tomu být na úrovni, ať už s rozhodnutím souhlasíte nebo nikoliv,“ vysvětluje šéfredaktor v komentáři.. Evropská logika totiž podle něho nemá nic společného s „malými francouzskými politickými výpočty“. „V Bruselu nebo ve Štrasburku se podle textů a obecného zájmu našeho kontinentu tvoří většina mezi konzervativci, sociálními demokraty, centristy a také zelenými,“ připomíná. Tyto politické praktiky, jež jsou často ve Francii ignorované, jsou ve skutečnosti „znamením velké otevřenosti, tolerance, navzdory rozdílům“, které se pravidelně objevují. Jde o „vůle širokého shromáždění“, což je slovní spojení, jímž se francouzský prezident tak rád sám opájí

„Nicméně hlava státu si tuto cestu nevybrala, což by ho ochránilo před neúspěchem své šampionky z LREM, jejíž aura na mítincích se ukázuje jako katastrofální,“ míní komentátor. Chce být Macron novým Bonapartem u Arcolském mostu? Francouzský prezdient se podle týdeníku L‘OBS ocitl v nebezpečí, jak činí až příliš často, že chce zemi vnutit přímou konfrontaci - ttête à tête - mezi ním a Marine Le Penovou.

Jako kdyby se tím chtěl vracet ke 2. kolu prezidentského zápasu v roce 2017 se vrácením se ke stejnému soupeři, jako by chtěl zápas znovu přehrát, uvažuje Raffy o Macronově psychologii. Přesvědčen patrně o své „zjevné nadřazenosti, nabídl jí ale nečekanou platformu“.

"Předsedkyně Národního sdružení snad ani tolik nečekala. Využila ale šanci zredukovat volby 26. května na referendum proti Macronu,“ soudí komentátor. To je také důvodem, proč neustále cituje Charlese de Gaulla, který přijal verdikt hlasování, když v roce 1969, po referendu o svém projektu regionalizace, druhý de bez váhání odstoupil. Aktivisté a sympatizanti RN, srdce naplněné radostí na sociálních sítích neustále ve smyčce opakují: „Bude muset odejít!“ Ne, není to jen jednoduchý slogan kampaně, míní Raffy. „Riziko pro tohoto prezidenta není malé, zvláště, když jeho politická rozhodnutí jsou tak často předčasná a uspěchané. Jeden by snad mohl možná najít nějaké kouzlo, podobné tomu, když Napoleon Bonaparte postupoval na Arcolském mostu postupovat ohněm vpřed, připomíná historické srovnání komentátor. „Ale tentokrát tu hrozí nebezpečí. Tato nadměrná expozice, tato touha pokaždé se stavět sám do první linii, nemá jen svoje výhody,“ píše. A ptá se: Byl snad k tomu donucen, dotlačen organizátory kampaně „na pochodu“, jež byli vystrašeni amatérismem kandidátky na čele seznamu, aby vzít v očekávání katastrofy prapor své strany, aby je zachránil před možnou porážkou? Nebo snad dospěl k závěru, že volební soutěž před 26. květnem je příliš krátká, aby umožnil skutečnou debatu o podstatě Evropy? Poslední výzkumy dávají navíc za vítěze právě stranu Macronovy prezidentské protikandidátky. A tak se rozhodl pro řešení, jež má sebevražednou povahu. Strategie, při níž je nutné se „tvrdě bičovat, hrát bleskovou válku, a v podstatě se uzamknout ve smrtelném duelu“. Buď, anebo. Jak dopadne tento politický poker? Co se ale stane, pokud RN zvítězí o několik bodů, o jeden nebo dva?

„Bude muset odejít? Někteří, a není to jen Marine Le Penová, berou tento předpoklad velmi vážně,“ píše Serge Raffy. „V okolí dvou bývalých prezidentů republiky se o scénáři předčasného odchodu polohlasem mluví. S jedním b-moll: Bude mít tento prezident formát generála?“

Témata:  evropské volby (2019),  Francie,  Emmanuel Macron,  Marine Le Pen,  volby