reklama

Vlastně to není překvapující. Začalo to vyšetřováním kauzy Russiagate, tedy vyšetřováním údajného vměšování Ruska do prezidentských voleb v roce 2016 ve prospěch Trumpa. Demokraty v této smršti, ve které neustále slibovali „bombastická a skandální odhalení“ bez rozmyslu podporovala i média, která se s Trumpem rozhodně nemusí.

Vše skončilo naprostou blamáží jak demokratů, tak médií, když se obvinění nepodařilo prokázat. K podobnému konci doběhl včera i impeachment prezidenta kvůli jeho údajným přešlapům a údajné snaze získat na Ukrajině kompromitující materiál na syna Joea Bidena. Demokraté od začátku neměli dostatek hlasů k sesazení prezidenta, a tak se celý proces změnil v rétorické cvičení, při kterém demokraté právě neexcelovali, a neustále opakovali ta stejná vyvrácení obvinění. Nejvíce se během jednání „proslavil“ lídr demokratické menšiny v Senátu Charles Schumer, který měl během jednání ze sálu vyhazovat neviditelnou osobu a vést s ní osobní spor…

V čem tkví příčiny neutěšeného stavu demokratické strany ve chvíli, kdy by měla být po čtyřech letech vlády republikánského prezidenta na vrcholu? Největší příčinou je rozštěpení strany. Po zvolení levicových radikálek jako je Alexandria Ocasiová-Cortesová nebo Ilah Omarová, se strana stala pro mnoho ze středových voličů téměř toxická. Zatímco AOC prosazuje levicové a socialistické ideje, které mimo velkoměsta na pobřeží nemají mnoho fanoušků, Omarová často pobuřuje svými protiizraelskými ba antisemitskými výroky, což odrazuje mnohé liberály.

Radikálové ve straně způsobují rozkol a časté hádky. Starší politici si uvědomují, že demokraty netáhnou od vítězství k vítězství, ale spíše ke stagnaci a prohrám. Patří však také k nejhlasitějším odpůrcům Trumpa. Pokud by umírnění demokratičtí politici proto nim vystoupili, nepochybně by se jim dostalo od radikálů i mnoha médií nálepky „protrumpovců“. Demokraté jsou tak v tahu radikální menšiny. To ovšem brání tomu, aby strana oslovila širší vrstvy voličů. Dokonce ani menšiny, o které se demokraté snaží opřít, nejsou v jejich podpoře jednotné.

Krizi strany podtrhuje současný výběr kandidáta na prezidenta. Strana nedokázala vygenerovat skutečně silného Trumpova protivníka. Po dlouhé době se vedení strany podařilo přemluvit bývalého viceprezidenta Bidena. Na toho se ovšem okamžitě vrhli straničtí a aktivističtí ultras, kterým se nelíbilo jeho údajné sexistické chování. V debatách jasně vedli levicoví kandidáti Bernie Sanders a Elizabeth Warrenová.

Skutečnou bídu a utrpení přineslo však hned první volební shromáždění demokratů v malém státě Iowa. Demokraté se rozhodli být moderní, a tak při primárkách použili nevyzkoušenou mobilní aplikaci. Dopadlo to naprostou blamáží, a data se podařilo zachránit jen čirou šťastbou náhodou.  Vyhrál nenápadný kandidát Pete Buttigieg. V těsném závěsu za ním Senders a až na čtvrtém místě byl Biden. Zklamání z výsledku a průběhu je veliké.

Demokraté se modlí v kandidáta deus ex machina. Tedy doufají v někoho, kdo sestoupí náhle do demokratického chaosu, a peklo změní v ráj. Dlouho se mluvilo bývalém starostovi a miliardáři Michaelu Bloombergovi, jako o vyvoleném, který by to mohl zvládnout. Poslední průzkumy mezi voliči mu dávají oblíbenost pouhých 10 %.

Čas se demokratům krátí a začíná být evidentní, že demokraté nejsou schopni překročit stín svých sporů a najít společnou řeč. Trump a republikáni po odpískání Russiangate a zpackaném impeachmentu tahá za delší kus lana. Demokratům zbývají jen prázdná gesta typu roztrháni Trumpova projevu předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiovou. Pokud se nestane do podzimu nic zásadního, a pokud demokraté budou spíše stále splašený cirkus než politická strana, má Donald Trump na další čtyři roky Bílý dům jistý.