reklama

Na území ovládaném Damaškem zatím ohlásili jediný případ nákazy. Zde, v Idlibu, který je domovem tří milionů lidí a který je z velké části v rukou islámských radikálů a oponentů Damašku, ani jeden.

Mnoho lidí se tam ale uchýlilo do už tak přeplněných táborů u turecké hranice, aby uniklo bojům. Napsala o tom agentura AFP. Na situaci v Idlibu a možnou katastrofu, pokud by propukla epidemie COVID-19 i tam, upozorňují podle Voa News také zdravotníci.

Jasín žije v táboře u vesnice Kfar Lúsín. Uprchlíci obklopili lékaře z turecké nevládní organizace IHH, naslouchají radám a pročítají informační leták. Doktor rozdává roušky a vysvětluje, že se u nositele viru nemusí symptomy projevit.

"Místo lekcí raději zřiďte kliniku a zajistěte kanalizaci. Jsou tady tisíce lidí, v jediném stanu spí 14 lidí," říká sedmapadesátiletý Jasín, s nímž ve stanu bydlí děti i vnoučata.

Do jedné idlibské laboratoře dorazilo 300 testovacích sad zaslaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Ředitel laboratoře Muhammad Šahm Makkí je sice rád, ale bojí se, že to stačit nebude. "Vzhledem k hustotě obyvatel v Idlibu je to málo," říká. WHO chce poslat dalších 2000 testů a izolovaná oddělení byla zřízena ve třech nemocnicích, které mají pohotovost. Izolace budou vybaveny ventilátory. Zmobilizováno bylo 1000 zdravotníků a tento týden má dorazit 1000 roušek a 500 respirátorů.

Doktor Ibráhím Tlas z IHH se domnívá, že hustě obývané tábory pro přesídlence budou nejnebezpečnějším místem, jestli se tam virus začne šířit.

Za minulých bojů, které na začátku března přerušilo příměří, se od loňského prosince do táborů přesunul milion lidí. Syrskou válku od roku 2011 nepřežilo 380.000 lidí, v zemi je zničená infrastruktura a na konci loňského roku byly provozuschopné ani ne dvě třetiny nemocnic.

Umm Chálidová žije s dětmi, snachou a vnoučaty v táboře u pohraniční vesnice Háram. "Tady v táboře nejsou zdravotní služby ani léky," říká žena. Ve stanu žije sedmý rok a snaží se jej udržet co nejčistší. Umývá děti, drhne jim ruce mýdlem. Vysvětluje jim, že když se jim chce kýchnout, musí se otočit od ostatních. A taky se nemají stýkat s nemocnými dětmi. "Někdy ale vodu zavírají, není jí dost na umytí dětí ani stanu. Dodávka se přerušuje každé dva tři dny," sděluje žena.