reklama

Konstruktéři vycházeli z o několik let staršího typu Lockheed A-12, určeného pro CIA, kterému se ostatně SR-71 na první pohled velmi podobá. Na něm získali zkušenosti s tím, jak se letadlo chová při extrémních rychlostech, kdy se mimo jiné velmi zahřívá. Nešlo tak použít normální materiály, běžné motory ani obyčejné letecké palivo. Například pro výrobu draku se musel použít titan, kterého ovšem Američané měli málo a přes nastrčené firmy ho kupovali u svého protivníka v Sovětském svazu.

Před 65 lety poprvé vzlétl třímachový Lockheed SR-71 Blackbird (8:25) | zdroj: YouTube


Letecké palivo pak firma Shell vyvinula speciálně pro nové letadlo, které dostalo i továrnou Pratt & Whitney zvlášť zkonstruované motory. Výsledkem snažení byl stroj, který dodnes dokáže uchvátit fanoušky letectví nejen svými tvary, ale také výkony. Maximální rychlost se pohybuje nad 3,5 násobkem rychlosti zvuku, dodnes nepřekonaný oficiální rekord z června roku 1976 uvádí hodnotu 3529,56 kilometru za hodinu. Běžná operační rychlost přitom nebývala o moc nižší.

Piloti blackbirdů, které v americkém letectvu sloužily v letech 1966 až 1998, tak byli při letech nad Sovětský svaz téměř nezranitelní. Nejrychlejší sovětské stíhačky létaly nejvýše 3000 kilometrů za hodinu, navíc jen po krátkou dobu. Vážné nebezpečí pro SR-71 nepředstavovaly ani protiletadlové rakety odpalované ze země. Než taková střela dolétla do výšky 25 kilometrů, kde se stroj pohyboval, spotřebovala většinu paliva. Za více než 30 let služby tak Američané nepřišli v akci ani o jedno letadlo.

Zcela bez ztrát se ale nasazení neobešlo, 12 z 32 celkem vyrobených exemplářů padl za oběť nehodám. O vyřazení stárnoucích letadel se začalo poprvé vážně uvažovat koncem 80. let, kvůli mezinárodní situaci ale nakonec vydržely v letectvu až do roku 1998, ještě o rok déle je vyřadil Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Dodnes ale - aspoň oficiálně - chybí přímá náhrada. Například družice mají sice výkonnou optiku, ale nedokážou být tak operativní jako superrychlá letadla.