reklama

V době karantény, vyhlášené koncem března kvůli pandemii covidu-19, se otec Flynn stal jediným obyvatelem Očistce svatého Patrika na ostrově v jezeře Lough Derg ležícím v hrabství Donegal na severu Irska.

Svaté místo pocházející z 5. století přitahuje katolické poutníky, kteří sem přicházejí, aby se tři dny postili, modlili se s bosýma nohama a účastnili se nočních vigilií.

Avšak pandemie, která si v Irsku dosud vyžádala přes 1700 obětí, způsobila, že poprvé od roku 1828 byly poutě zrušeny.

"Rozhodl jsem se sem přijít ze solidarity s těmi, kteří nemohou volně cestovat," říká devětašedesátiletý kněz s bílým vousem, který žije na ostrově od 1. června. "Denně se pokorně modlím u křížové cesty," dodává.

Jindy na ostrov každé léto přichází až 400 poutníků denně.

Při velmi náročné třídenní pouti mají věřící nárok jen na prostý pokrm skládající se z čaje nebo kávy bez mléka, suchého nebo opečeného chleba či suché placky z ovesných vloček.

Poutníci, kteří přicházejí z celého světa, bdí po 24 hodin a devět hodin se modlí s bosýma nohama.

Obcházejí rozvaliny starých mnišských cel, kráčí a pravidelně poklekají ve stínu zvonice nad jeskyní, která byla v roce 445 zasvěcena svatému Patrikovi. Právě v této jeskyni totiž podle pověstí svatý Patrik spatřil bránu pekelnou.

"Mniši měli ve zvyku jeskyni po 24 hodin bdít. Časem se stala centrem poutě," vysvětluje otec Flynn.

Lidé, kteří strávili 24 hodin v jeskyni litováním svých hříchů, tak údajně získali místo v ráji. "Prošli se takříkajíc svým očistcem," uvádí.

Letos jsou mužské a ženské cely prázdné. Ale každé ráno kněz vychází, zuje si sandály a s bosýma nohama se vydá na poutní cestu, kudy prošly za posledních 150 let miliony lidí.

"Nosím si s sebou modlitby těch, kdo o to požádají. Modlitby těch, kdo by zde rádi byli, nebo těch, kteří sem každoročně přicházejí, ale tentokrát nemohli," vysvětluje.

Ve fialové kapuci s pelerinkou prochází otec Flynn těmito místy potichu, osamělá postavička na kousku suché země uprostřed temných vod jezera.

"Je jen málo kněží, kteří jsou dnes více izolovaní než já, ale já se izolovaný necítím. Necítil jsem se sám ani jednou od té doby, co jsem tady," tvrdí.

Pro jiné je karanténa trestem, zvláště pro staré lidi. Irská charitativní organizace Alone uvedla, že pandemie prohlubuje samotu starých lidí a to může mít negativní vliv na jejich fyzické i duševní zdraví.

Irsko karanténu pomalu rozvolňuje. Poslední fáze rozvolnění byla původně stanovená na 20. červenec, kdy měly být otevřeny i oblíbené irské puby, tedy výčepy. Nakonec ale byla odložena na 10. srpna kvůli opět rostoucímu počtu případů nákazy.

"Nemůže to takhle zůstat navždycky, ale nevíme, jak dlouho to bude trvat," říká kněz a připodobňuje zkoušku, kterou národ prožívá, k očistci.