reklama

Slovinsko a Chorvatsko se ohledně námořní hranice v Piranském zálivu, který Chorvaté nazývají Savudrijskou valou, nejsou schopny domluvit od nabytí nezávislosti v roce 1991. V roce 2008 kvůli tomu Slovinsko několik měsíců blokovalo rozhovory o přijetí Chorvatska do EU. V roce 2009 se pak vlády dohodly na arbitráži.

V polovině roku 2017 mezinárodní arbitrážní soud přiznal Slovinsku značnou část zálivu a koridor, jenž Slovincům umožňuje přístup na volné moře. Záhřeb ale arbitrážní řízení označil už v roce 2015 za zkompromitované, a jeho rozhodnutí proto odmítá akceptovat. Přijetí výsledku arbitráže přitom bylo jednou z podmínek pro přijetí Chorvatska do EU v roce 2013.

Slovinsko se proto v červenci 2018 obrátilo na Soudní dvůr EU se stížností na Chorvatsko. Podle žaloby Lublaně sousední země nesplnila závazky plynoucí z dohody o arbitráži a z arbitrážního rozhodnutí a v souvislosti s tím porušila předpisy unijního práva.

Záhřeb, podle kterého by spor se Slovinskem měl být vyřešen výlučně bilaterálním jednáním, na druhé straně poukazoval na to, že projednávání této záležitosti nespadá do kompetence ECJ. S tím se loni v prosinci ztotožnil i generální advokát soudního dvora Priit Pikamäe.

ECJ ve svém rozhodnutí oznámeném dnes konstatoval, že není kompetentní rozhodovat o výkladu mezinárodních smluv uzavřených členskými státy, jejichž předmět nespadá do pravomoci EU, a tím ani o závazcích, jež z těchto smluv pro tyto státy vyplývají.

Trvající spor s Lublaní bude Záhřebu dál komplikovat připojení do schengenského prostoru volného pohybu. Evropská komise sice konstatovala, že Chorvatsko splňuje potřebná technická kritéria, avšak Slovinsko má právo veta.