reklama

Na konci února roku 2014 bylo Valerijovi 21 let. Velitel před nimi tehdy vystoupil s krátkým projevem, na který, jak říká, nikdy nezapomene. Oznámil jim, že na území Krymu vtrhly ruské jednotky. „Všechny zprávy, které se ke mně dostaly, dokonce i ty pravdivé, mi připadaly úplně absurdní. Nemohl jsem uvěřit, že se občané země, kterou jsem v dětské naivitě a pod vlivem propagandy upřímně považoval za svou vlast, odvážili pozvednout zbraně proti Ukrajincům. Sedmého března večer nám velitel roty oznámil, že zítra ráno brigáda odjíždí na nádraží, dostali jsme pár hodin na to, abychom zaběhli domů a sbalili si věci,“ popsal tehdejší dění ve své knize.

Následně se spolu se svou jednotkou účastnil bojů o Slovjansk, Debalceve, Kramatorsk a Šachtarsk v Doněcké oblasti. V bojích přišlo o život množství jeho přátel a spolubojovníků a dlouhé měsíce strávené na frontě se podepsaly na jeho zdravotním stavu i psychice. Smlouvu si nejdříve prodloužil, nakonec ale z armády odešel.

V knížce popisuje svůj život od dětství, kdy vyrůstal bez otce a poté i bez matky, která musela odejít za prací do Kyjeva. Často velmi otevřeně a drsně líčí své vyrůstání na ukrajinském venkově na přelomu tisíciletí v bytě jen s babičkou a despotickým dědou, který pil. Proč se rozhodl knihu napsat? „Psal jsem ji pro sebe, ne o sobě. Byla to moje vnitřní potřeba. Je takovou mou veřejnou zpovědí,“ řekl ve videorozhovoru s ČTK Valerij. „Na Ukrajině tu knížku čtou mnozí a mají pocit, že je to o nich. Protože spoustu událostí z mého dětství, z mého života prožívali úplně stejně. Lidé v té knížce nacházejí sami sebe. Vidí v ní příběh sebe sama. Někdo se domnívá, že je to knížka o válce. Proti tomu také nemůžu nic namítnout, protože takový je jejich dojem. Jiní si myslí, že je to knížka o utváření osobnosti, o vývoji. Takže každý si zvolí sám, čím ta knížka pro něj je,“ dodal.

Kniha je unikátní i tím, že obsahuje 60 QR kódů, které díky fotkám a videím přibližují atmosféru válečné fronty a životy skutečných lidí. V ukrajinštině vyšla v roce 2018 a brzy se stala bestsellerem. V Česku ji letos v říjnu vydalo nakladatelství Familium, v minulosti již vyšla v Litvě a nyní je překládána rovněž do švédštiny.

Z prodeje knížky už vybrali 4,5 milionu ukrajinských hřiven (téměř tři miliony Kč). Díky dalším penězům od dárců se jim daří financovat právě výstroj a výzbroj jedné z ukrajinských brigád. Valerij se totiž do armády opět vrátil. Letos v únoru po ruské invazi na Ukrajinu. Jak k tomu říká, "Volodymyr Volodymyrovyč (Putin) to rozhodl za mě".

Ještě mu není ani 30 let a v bojích strávil významnou část svého života. „Podívejte, dostal jsem se na frontu, když mi bylo 19, v armádě jsem strávil pět let, na frontě několik let a to všechno nějakým způsobem utvářelo moje vidění světa, můj hodnotový žebříček, mou psychiku. A jakým způsobem? Bezprostředním. Byly to příklady, situace, které jsem analyzoval a tak jsem se utvářel. Armáda mě vychovala. A válka taktéž,“ říká.

Valerij Markus má na sociálních sítích více než půl milionu fanoušků a mezi vojenskými blogery je na Ukrajině lídrem v celkovém počtu odběratelů. Přitom díky vojenským blogerům mohou lidé sledovat dění na frontě z bezprostřední blízkosti. V komentářích pak mohou vojáky podpořit. Jen na Instagramu má Valerij přes 300.000 sledujících. Nedávno tam například informoval o tom, že za své působení v armádě získal vyznamenání "za zásluhy o obranyschopnost Ukrajiny během ruské invaze na Ukrajinu", které uděluje tamní ministerstvo obrany.

Ruské útoky zasáhly v posledních týdnech na Ukrajině zejména energetickou infrastrukturu, řada měst se ocitla bez elektřiny i vody. I přesto ale Ukrajinci podle něj neztrácejí naději a optimismus. „Jsme naladěni na boj s Rusy. Všichni. A život se vrací do normálních kolejí i v zasažených městech. Všichni se přizpůsobují. Ráno padají rakety a v poledne už funguje obchodní centrum. Lidi si zvyknou na všechno,“ uzavírá.