reklama

Požadavky byly tvrdé: stroj měl být jednoduchý a měl být připraven pro masovou produkci, měl být schopen letecké přepravy, což limitovalo jeho hmotnost na maximálních 20 tun, měl používat šestiválcový motor GM o výkonu 145 koní, který tehdy používaly vojenská nákladní auta a jednou ranou měl být schopen vyřadit sovětský tank. Pro konstruktéry firmy Allis-Chalmers, která se do soutěže přihlásila, to byl skutečně oříšek.

Problém podvozku byl vyřešen tím, že se základem vozidla stal prototyp obrněného transportéru T 55. Ten byl vyroben z hliníkových plátů a byl dostatečně lehký, aby mohl být transportován vzduchem. Zároveň bylo vozidlo i mrštné v terénu. Dosahovalo rychlosti 50 kilometrů v hodině. S plnými nádržemi na 178 litrů stroj dokázal za ideálních podmínek dojet 240 kilometrů. Pancíř byl na čele pouhých 38 milimetrů a na zbytku vozidla byl 29 milimetrů. Vozidlo vydrželo zásah protipancéřové střely ráže 12,7 milimetru z 200 metrů. Proti silnějším zbraním však byla bezbranné. Hmotnost byla 8,6 tuny.  Posádku tvořili tři muži: řidič, velitel/střelec a nabíječ.

Výzbroj byla skutečně mohutná. Tvořilo ji šest bezzákluzových kanónů M40 ráže 106 mm, umístěných po třech na dvou rukách na věžičce vozidla. Zaměřování zbraní bylo zjednodušené. U čtyř děl byla namontovaná zaměřovací puška M8C ráže 12,7 milimetru, která na cíl vystřelila stopovku, která při jeho zásahu vydala záblesk a kouř. Praktický dostřel byl 1100 metrů. Teoreticky ovšem mohla děla zasáhnout i na 7000 metrů. Děla mohla být sejmuta a použita jednotlivě. Jejich síla byla ohromná. Při testech vozidlo vystřelilo ze všech děl najednou. Tlaková vlna rozbila u blízkých staveb okna, a dokonce z nich začaly padat cihly. Proti pěchotě měl nový stroj ještě kulomet Browning M1919 7,62 milimetrů s 1000 nábojů. 

K dispozici pro dělo byly tři druhy munice: protipancéřová, vysoce explozivní a protipěchotní. Ta obsahovala 9500 kuliček a doslova roztrhala vše co se nacházelo v jejím okolí. Vozidlo prošlo testy USMC poměrně s úspěchem. Byly zde však i závažné problémy. Děla nešlo nabíjet zevnitř a nabíječ musel kvůli doplnění munice opustit vozidlo. Vadily i malé zásoby munice. Vozidlo mohlo nést jen 18 náhradních nábojů. Největším problémem se však ukázal původní trumf. Transportér T 55 se ukázal jako příliš malý a nevhodný pro armádní použití a nebyl zaveden do výzbroje.  Masové výrobě tedy nemohlo být ani řeči.

Protitankové vozidlo však splnilo požadavky pěchoty a v roce 1955 bylo pod označením T 50 do výzbroje. Malý bojový stroj byl pojmenován podle svého podivného vzhledu - Ontos, tedy v řečtině Věc. Nakonec jich bylo vyrobeno 297 kusů. V průběhu let bylo mnoho plánů na vylepšení bojových schopností Ontosu jako bylo revolverové nabíjení děl nebo noční vidění, ale kromě výměny motoru za silnější v letech 1963 až 1965 nakonec ze všech plánů sešlo.

Ontos byl poprvé nasazen během americké intervence v Dominikánské republice, kde došlo k vojenskému puči a občanské válce. Zde se námořním pěšákům palbou z Ontosu podařilo zničit dva povstalecké lehké tanky L 60 / L švédské výroby a AMX - 13 z francouzské produkce. Ontos se však proslavil především ve válce ve Vietnamu. Protože Vietkong žádné tanky neměl, Ontos sloužil jako vozidlo přímé palebné podpory proti pěchotě.

V bojích o Hue v roce 1968 bylo rozhodnuto nepoužívat žádné nepřímé podpůrné bojové prostředky jako bylo plošné bombardování nebo dělostřelecké ostřelování. Velení tak chtělo zabránit zničení města a situaci, která nastala během 2. světové války ve Stalingradu, kdy v troskách města díky jeho zničení vzniklo mnoho pastí a úkrytů pro obránce. Ontos byl používán na vzdálenost 300 až 400 metrů a ve zdech budov dokázal udělat díru nebo za použití protipěchotní munice vyčistit opěrné body nepřítele.

Díky nízké hmotnosti byly Ontosy z místa na místo přepravovány podvěšené pod těžkými vrtulníky CH-53 Sea Stallion. Často se tedy objevovali i uprostřed neprůchodných džunglí a vietnamským partyzánům připravovali opravdu perné chvíle. Z Vietnamu byla většina vozidel stažena v roce 1970. po návratu do USA byly Ontosy vyřazeny ze služby a rozřezány na šrot. Přesto se do dnešních dní zachovalo čtrnáct těchto zajímavých vozidel jako muzejní exponáty v různých vojenských a historických institucích po celých Spojených státech. Ontos byl totiž skutečně výjimečným strojem, který i dnes svým zjevem vzbuzuje pozornost.