reklama

V roce 1939 se Británie chystala do války a připravovala nové zbraně, které ji měly vyhrát. Mnozí generálové předpokládali, že nový konflikt bude pouhým opakováním Velké války. Spojenci a Němci podle jejich předpovědí měli skončit v klinči zákopové války. Aby bylo možné prolomit zákopovou linii nepřítele byl podle nich potřeba monstrózního stroje, který bude dostatečně odolný, aby odolal palbě nepřítele a prolomil zákopové linie.

Vojenská Speciální komise pro vývoj bojových vozidel pověřila vedením projektu Sir Albert Gerald Stern, který vedl vývoj tanku již za 1. světové války. Pro vývoj nového tanku dal dohromady většinu svého starého týmu. Stará banda tedy „The Old Gang“ dala novému stroji i jméno – TOG.

Konstruktéři nechtěli při konstrukci podvozku nijak riskovat a první prototyp silně připomínal tanky Mark IV z předešlé války. Podvozek navíc nebyl odpružený a jízda v něm nebyla moc pohodlná. Naopak pohon byl na svoji dobu supermoderní. Dvanáctiválcový motor           Paxman-Ricardo o výkonu 600 koní poháněl elektrický generátor, který dodával energii dvěma elektromotorům. Elektro-mechanický pohon zajišťoval tanku velmi plynulý pohyb a lepší ovladatelnost. Na druhou stranu byl daleko těžší. Dnes takovouto koncepci používá americký M1A Abrams nebo ruský T-80.

TOG1 byl vyzbrojen 75 milimetrovou houfnicí v otočné věži a dvěma 40 milimetrovými kanóny Ordnance QF 2 pounder. K boji s pěchotou mohla osmičlenná posádka použít i tři kulomety BESA 7,62 milimetrů. Pancéřování bylo maximálně 62 milimetrů. Rozměry stroje byly na svoji dobu rekordní. Na délku měl TOG 1 10,1 metru, na výšku 3 metry a na výšku 3,1 metru. Hmotnost byla 80 tun. Není divu, že rychlost stroje nebyla nijak ohromující. Tank na silnici dokázal jet maximálně 14 kilometrů. V terénu jeho rychlost ještě klesala.

Tank byl hotov v říjnu 1940 a předán k vojskovým zkouškám. Armáda s ním nebyla vůbec spokojena. V první řadě vojákům vadili jízdní vlastnosti stroje. Neodpružený podvozek byl poruchový a jízda ve stroji byla nepohodlná. Navíc byl i elektro-mechanický pohon poruchový a nespolehlivý. Problémová byla i výzbroj. Proto bylo rozhodnuto postavit druhý prototyp.

TOG 2 byl odpružen torzními tyčemi, což byla pro britské tanky v této době novinka, pohon se podařilo vyladit a stroj se pohyboval i v terénu poměrně plynule. TOG 2 byl vyzbrojen věží z tanku A30 Challenger s kanónem QF 17 pdr tedy ráže 76.2 milimetrů. Upraveno bylo i pancéřování a nejvyšší bylo nyní na čele kde osahovalo 114 milimetrů. Rozměry, výkony a hmotnost byly podobné jako u prvního prototypu. Ve vojskových zkouškách TOG 2 obstál a byl hodnocen kladně za hladký pohyb a spolehlivost.

Problém byl v tom, že druhý supertěžký tank byl dodán až v roce 1943, a všem již bylo jasné, že dispozice z 1. světové války, podle kterých byl tank postaven, jsou definitivně překonány. TOG 2 byl strojem pro minulou válku. Jeho hlavním přínosem bylo, že si konstruktéři na něm mohli vyzkoušet některé moderní technické prvky, jako torzní tyče a elektro-mechanický pohon.

Jinak byl pro boje v 2. světové válce, kde vládlo letectvo a rychlost, prakticky nepoužitelný. Zatímco TOG1 skončil v hutích, TOG 2 se jako exponát v tankovém muzeu Bovington zachoval dodnes. Je tak zajímavou připomínkou slepé cesty vojenského plánování a techniky.