Francouzský atomový zázrak měl smazat sovětská města z mapy!

Francouzská vláda vypsala soutěž na nový stroj již v roce 1956. Nový atomový bombardér měl unést třítunovou a 5 metrů dlouhou atomovou zbraň na vzdálenost 2000 kilometrů bez doplňování paliva. Soutěže se zúčastnili všichni velcí francouzští výrobci letadel. Vítězem se v roce 1957 stala firma Dassault. Její největší výhodou a trumfem bylo, že při konstrukci nového stroje mohla využít zkušenosti s vývojem těžkých strojů s dvěma motory a velkou nosností. Práce šly kupředu rychle a první prototyp byl ve vzduchu v roce 1959.

Mirage IV měl design delta křídla, ostatně jako všechny stroje řady Mirage, které bylo speciálně vyvinuto a posíleno na dlouhotrvající nadzvukové lety. Letadlo bylo díky použití tehdy moderních hliníkových slitin nejen lehké, ale i vysoce odolné. Rozpětí stroje bylo 11,85 metru a délka 23,49 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 14 500 kilogramů. Maximální vzletová hmotnost pak byla 31 600 kilogramů.

Mirage IV byla vybavena dvěma motory Snecma Atar 9 D o výkonu 49,03 kN, s přídavným spalováním 70,61 kN. Letadlo mělo tak velký výkon, že muselo mít omezenou rychlost na 2,2 Machu (2350 kilometrů v hodině). Pokud by letělo rychleji mohlo dojít k poškození konstrukce stroje. Dostup bombardéru byl 20000 metrů. Velké problémy byly s doletem stroje.

Mirage byla doslova prošpikována nádržemi. Letadlo kvůli nim nemělo ani pumovnici a zbraň musela být nesena pod křídlem. Dolet bez doplnění paliva byl 3200 kilometrů. I tak byl však nedostatečný pro dosažení některých cílů na sovětském území. Proto stroje v prvních letech služby hlídkovaly ve dvojicích. Jeden stroj nesl atomovou zbraň a druhý zásobu paliva na doplnění během letu. Francie později musela s USA koupit 12 létajících tankerů Boeing C-135. Přesto údery na některé vzdálené cíle hluboko na území rudé mocnosti znamenaly pro posádky mise bez návratu. 

Posádku Mirage IV tvořili dva muži: pilot a navigátor bombometčík. Každý z nich seděl ve vlastní kabině. Pilot měl díky tomu velmi špatný výhled dozadu a bombometčík musel být pro kontrolu situace za letadlem vybaven periskopem. Letadlo spoléhalo pouze na svoji rychlost a nemělo žádnou sebeobranou výzbroj. Naopak navigační systémy stroje byly na svoji dobu skutečně špičkové. Jedinou výzbrojí byla nukleární bomba AN-11 se silou 60 kilotun. V 80. letech bylo 18 strojů upraveno na verzi Mirage IVP a mohlo nést raketu vzduch-země s nukleární náloží Air-Sol Moyenne Portée. Existovala i možnost podvěsit dva kontejnery s šestnácti konvenčními bombami o hmotnosti 2800 kilogramů. 

V letech 1964 až 1968 bylo vyrobeno 62 strojů Mirage a bylo jimi vyzbrojeno celkem devět letek. Jejich provoz byl do roku 1971, kdy Francie získala balistickou raketu, skutečně intenzivní. V těchto letech Francie odešla z vojenský struktur NATO a generál de Gaulle chtěl dokázat, že bez USA v zádech je Francie stále velmoc. Strategií bylo odstrašit SSSR od útoku na Paříž. Pokud by se tak stalo měla Francie dokázat zničit minimálně deset sovětských klíčových měst. To byla cena, se kterou Moskva za agresi měla počítat.

V pohotovosti bylo neustále 36 strojů. Dvanáct letadel bylo neustále ve vzduchu. Dvanáct bylo připraveno vzlétnut 4 minuty po vyhlášení rozkazu. Pro urychlení startu a zkrácení dráhy byly Mirage vybaveny pomocnými raketami RATO. Posledních dvanáct strojů bylo připraveno ke startu do 45 minut. Stroje připravené k ostré akci byly pravidelně střídány s 26 stroji v záloze, na kterých byla prováděna údržba nebo úpravy. Do roku 1971 Mirage IV nalétaly 200 000 leteckých hodin a provedly 40 000 tankování za letu. Jejich posádky patřily k nejzkušenějším pilotům na světě a vážili si své stroje si pro jejich spolehlivost, nezáludné letové vlastnosti a jednoduchou údržbu. Provozní náklady však byly ohromné. Ročně na provoz flotily Mirage IV padlo 44 % rozpočtu letectva na náhradní díly.

Roku 1971 intenzivní nasazení strojů skončilo a nastala otázka co dál. Francouzské letectvo ponechalo 40 strojů v odstrašujících nukleárních silách, ale jejich nasazení nebylo tak intenzivní jako v předešlých letech. Část letadel se také uplatnila v leteckém průzkumu, kde plnily díky své rychlosti úkoly podobné SR-71. Poprvé takto byly nasazeny v roce 1974 na Čadem. Později zajišťovaly průzkum před operací Pouštní bouře v roce 1991, v roce 1999 Srbsko a Kosovo a roku 2001 prováděly průzkum i nad Afghánistánem.  Bombardovací Mirage IV pak provedly bojové operace na Irákem i Kosovem.

O stroj projevila zájem Austrálie a Velká Británie dokonce plánovala s Francií společnou výrobu. Z obojího však sešlo. I přes exportní neúspěch prokázala Mirage IV své kvality. Ze služby byly bombardéry staženy v roce 2000 a průzkumná verze dokonce až v roce 2005. Z 62 strojů bylo za 40 let služby ztraceno deset. Mirage IV byla páteří francouzských nukleárních sil a dokázala, že se zemí galského kohouta je nutno počítat.          

Témata:  studená válka,  Dassault Mirage IV,  Francie,  atomová bomba,  Sovětský svaz,  letectví a letadla