reklama

Existenci pentakvarku, který je složen ze čtyř kvarků a jednoho antikvarku, předpovídali již v 60. letech američtí fyzici Murray Gell-Mann a George Zweig. Gell-Mann, který v roce 1969 dostal za svou práci Nobelovu cenu, termín kvark vymyslel. Pojmenoval tak stavební bloky tvořící hadrony, což je další subatomární částice, jako například protony či neutrony. Hadrony se dělí do několika kategorií, do jedné z nich patří i protony a neutrony, které se skládají ze tří kvarků. V minulosti byl nález pentakvarku opakovaně ohlašován. Nikdy se však při ověřování nepodařilo jeho existenci prokázat.

Objev uskutečnil až vědecký tým pracující na detektoru LHCb, který je součástí urychlovače LHC. Tento detektor je určen pro zkoumání rozdílů mezi hmotou a antihmotou díky studování jedné z kategorií kvarků, kterou je kvark b. Podle Guye Wilkinsona, mluvčího týmu pracujícím s LHCb, může studium pentakvarku vědcům pomoci lépe porozumět tomu, jak je hmota tvořena. "Pentakvark není jen nějaká nová částice. Představuje způsob slučování kvarků, základní prvky obyčejných protonů a neutronů, ve vzorci, který nikdy dříve během padesáti let experimentů nebyl pozorován," dodal Wilkinson.

Pro urychlovač částic to byl druhý velký objev. Tím prvním bylo v roce 2012 doložení existence do té doby jen hypotetické částice známé jako Higgsův boson. Ta byla posledním chybějícím článkem ve standardním modelu částicové fyziky. Loni v červenci ohlásili vědci z CERNu nález nové subatomární částice (typ baryonu), od níž si slibují lepší pochopení soudržnosti hmoty.

LHC, který je největší urychlovač částic na světě, tvoří kruhový tunel o obvodu 27 kilometrů umístěný v hloubce 50 až 150 metrů pod zemí. Nachází se na území mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku. Fungovat začal v roce 2008.