reklama

Na pozadí památníku atomového útoku v japonském Nagasaki papež apeloval na světové jaderné mocnosti, aby splnily své závazky vyplývající ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 a zredukovaly své nukleární arzenály na nulu, připomíná DePetris. Dodává, že František nemohl mluvit jasněji.

"Mír a mezinárodní stabilita jsou nekompatibilní se snahami stavět na strachu ze vzájemného zničení či hrozby totálním vyhlazením," cituje analytik papežova slova. Vysvětluje, že podle hlavy katolické církve již nestačí, že se státy zavazují nenasadit nejničivější zbraně světa, ale musejí se vzdát jejich vlastnictví.

Podle Františka je třeba přemýšlet o katastrofálních dopadech nasazení jaderných zbraní, především z humanitárního a environmentálního hlediska, a odmítnout stupňující se atmosféru strachu, nedůvěry a nepřátelství podněcovanou jadernými doktrínami, nastiňuje DePetris.

Nejde o první případ, kdy papež využil své morální autority k výzvě ke zničení atomových arzenálů, poukazuje analytik. Připomíná, že se výrazně zasadil o smlouvu o zákazu jaderných zbraní, kterou dosud podepsalo na 80 zemí, a tématu se dotkl i během svého vystoupení na Valném shromáždění OSN v roce 2015.

"Úsilí Vatikánu o planetu bez jaderných zbraní je vznešené, jak to jen jde," přiznává DePetris. Deklaruje ovšem, že do otázku promlouvá také politický kalkul a reálpolitka, a proto z následujících důvodů na světě stále existuje téměř 14 tisíc atomových náloží.

Odstrašení

Žádný jiný koncept není v mezinárodních vztazích zakořeněn tak jako jaderné odstrašení, upozorňuje analytik. Vysvětluje, že u zemí s jaderným arzenálem existuje menší pravděpodobnost, že se dostanou do velkého konfliktu s podobně vyzbrojenými státy, což je spíše fakt než teorie.   

"Od úsvitu atomového věku  se jaderné mocnosti vyhýbají vzájemným velkým válkám, protože žádný stát se nechce stát obětí jaderného útoku, který může zabít miliony lidí, vymazat národní ekonomiku a zničit celou zemi," píše DePetris.

Státy tak musí dlouze a složitě přemýšlet, než se pustí do vojenských akcí proti další zemi s jaderným arzenálem, i kdyby tato země byla slabý a chudý psanec, což může potvrdit severokorejský vůdce Kim Čong-un, nastiňuje analytik. Deklaruje, že jaderné zbraně tedy udržují otevřenost a tlačí politiky ke zdrženlivosti, kterou by možná jinak neprojevovali.

Probíhající modernizace

Papežova výzva k jadernému odzbrojení zaspala dobu o nejméně 10 let, tvrdí analytik. Připomíná, že Spojené státy a Rusko, tedy země vlastnící přes 90 % jaderné munice na světě, jsou uprostřed nákladného procesu zkvalitnění svých nukleárních arzenálů.

Washington předpokládá, že na americkou jadernou zbrojní infrastrukturu vyčlení v letech 2017-2026 na 1 - 1,3 bilionu dolarů, uvádí DePetris. Připomíná, že současná americká administrativa ve své zprávě stavu jaderných zbraní zmiňuje jako prioritu vývoj a rozmístění z ponorek odpalovaných střel W76-2 schopných nést atomovou hlavici.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Ruský prezident Vladimir Putin zase mluví o hypersonickém dronu s jaderným pohonem schopným provést atomový úder, zatímco pákistánská vojenská doktrína zůstává mimořádně závislá na jaderných zbraních k odražení potenciální invaze konvenčně mnohem silnější Indie, upozorňuje analytik. Dodává, že zastavení těchto investic v dané fázi by vyžadovalo společnou vůli, která neexistuje.

Nikdo nikomu nevěří

"I za předpokladu, že devět států světa s jadernými zbraněmi nalezne vůli ke společné likvidaci svých arzenálů, bude se mezi nimi vždy vznášet pochybnost, zda každý hraje podle pravidel," obává se DePetris. Pokládá otázku, zda může Indii skutečně věřit Pákistánu, že se bude řídit bezjadernou politikou s ohledem na extrémní antagonismus, který mezi oběma státy panuje již od roku 1947, kdy získaly nezávislost.

Stejně tak je otázkou, zda by Pákistán v tomto směru věřil vojensky silnějšímu sousedovi a historickému nepříteli, zdůrazňuje analytik. Dále se táže, kdo by pak s ohledem na frustrující zkušenosti z posledních 25 let věřil Severní Koreji, že se dobrovolně vzdá svého zbrojního jaderného programu.

Vatikán může doufat, že státy budou postupovat správně, ale pokud celý koncept jaderného odzbrojení závisí na důvěře a schopnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii získat přístup do všech koutů a úkrytů všech jaderných programů na světě, pak realita zkropí deštěm papežovu přehlídku, konstatuje DePetris.