Komentář: Česká debata o migraci? Extrémy na obou stranách, zdravý rozum nikde

Ani po třech letech od vypuknutí tzv. migrační krize se v Česku výrazněji neprosadil proud, který by migraci pojímal racionálně a se zvážením všech důsledků i příčin. To potvrdila i poslední vyjádření teologa a kněze s nálepkou „sluníčkáře“, Tomáše Halíka. Ani on bohužel nemluví o skutečném nebezpečí a dalekosáhlých důsledcích migrace, které dříve či později mohou přijít. Nadějí, že mezi českými elitami jsou i ty se „zdravým rozumem“, může být vědomá či nevědomá tendence médií poukazovat pouze na dva zcela odlišné a vyhraněné názory na danou problematiku.

Hlavním extrémním názorovým proudem je ten, který akcentuje nulovou toleranci imigrantů. Předním představitelem není nikdo jiný, než Tomio Okamura a jeho SPD, prezident Miloš Zeman a jeho nohsledi, ať už v podobě Zemanovců nebo Ovčáčků a Mynářů, částečně ale i česká vláda, jíž předseda Andrej Babiš. Ten téměř pravidelně vzkazuje ze zahraničních návštěv zpět do Čech, že migranta nepřijmeme ani jednoho! Velká část české společnosti přebírá tuto rétoriku a i sousedé, od nichž byste to možná nečekali, se náhle projevují jako ti bez špetky tolerance. Toto názorové křídlo podporuje i významná část médií. Podobně jako to opačné.

Opačným názorovým proudem jsou představitelé radikální liberálně levicové části naší společnosti, část médií a zejména elit. Po posledních vyjádřeních Tomáš Halíka v DVTV je jasné, že i on se hlásí spíše k tomuto proudu. A proč jde o extrém? Extrémní rozhodně není myšlenka pomoci bližnímu svému, ba naopak. Ale i tyto hodnoty, principy a ideály humanismu a demokracie musí mít své meze. Tomáš Halík spojuje svobodu s odpovědností. Pokud bychom se svobodou nakládali bez jakýchkoliv mezí a pravidel, nakonec bychom se povraždili. S principy humanity a demokracie musíme taktéž nakládat v rámci mezí – s velkou mírou odpovědnosti - což už Halík nezdůrazňuje. Tyto hodnoty zkrátka nejsou a nikdy nemohou být tak univerzální, jak jsou stále prezentovány.

Odpovědnost, racionalita a zdravý rozum. To je společný jmenovatel toho, čeho obě skupiny více či méně postrádají. Prvně jmenovaný extrém se neštítí nesnášenlivost, rasismu, xenofobie a netolerance. Druhý extrém všechny tyto fobie odvrhuje, a to je správné. Na druhou stranu i toto křídlo si věc velmi zjednodušuje. Vidí pouze to, že tím, že pomůžeme několika migrantům, naplníme nějaký cíl, ideál, zkrátka že se zachováme správně. Ano, možná správně, ale neodpovědně. Česko by rozhodně mělo a mohlo pomoci migrantům prchajícím před strašlivým konfliktem v Sýrii. Nemůžeme ale přihlížet tomu, jak Evropa přijme kohokoliv z vícero migračních proudů. Velmi nebezpečným je migrační proud z Afriky. Ne kvůli islámu, ne kvůli barvě pleti. Kvůli zcela odlišné mentalitě, chápání světa a hodnot.

Tato migrace je přitom největší výzvou pro Evropu. Je totiž přirozená. A bude sílit. Mediální mainstream sice informuje o tom, že na českém území není téměř žádný migrant a čísla se snižují. Řeší se však problémy Afriky? Řeší se nedostatek potravin, pitné vody, kvalitního života, pracovního uplatnění? Migrace obrovské masy lidí z jihu na sever je kolosálním problémem a stále jde o časovanou bombu. Mezi českými extrémy v debatě o migraci by tak měl zvítězit ten středový, neextrémní, který akcentuje lidskou důstojnost, toleranci, odpovědnost, realistický pohled na svět. Sem nepatří ani nahánění migrantů do moře, ani bezbřehá pomoc všem. Politická reprezentace se v domnění, že česká společnost je silně protiimigrantská, tento střízlivý pohled nechystá nabídnout. 

Témata:  Tomáš Halík,  migrace,  Imigranti z Afriky a Blízkého Východu,  komentář,  Tomio Okamura