Ponižující prohlídky, novodobá tortura. Co vás čeká v české vazbě?

„Malá místnost s jedním malým oknem, se dvěma postelemi, záchodem za plentou a poličkou pro osobní věci nevypadala vůbec příjemně. Působilo to na nás především chladně a bezbarvě,“ popisuje Markéta Malečková na webových stránkách Obchodní akademie v Chocni loňskou návštěvu vazební věznice v nedalekém Hradci Králové.

Každý obviněný tam má ze zákona nárok na lůžko a uzamykatelnou skřínku na osobní věci. Rovněž má právo na nepřetržitý osmihodinový spánek a na nekuřáckou celu, pokud o ni požádá. Ve vazbě může také nosit vlastní oblečení.

Bývalý hejtman Středočeského kraje David Rath před lety označil svůj pobyt ve vazební věznici za novodobou torturu. Od té doby se však mnohé změnilo, v roce 2013 totiž zákonodárci přijali novelu zákona, která podmínky vazby v mnoha aspektech zlidštila. Obviněným například umožnila telefonování s blízkými osobami.

Předtím byla vazba v mnoha ohledech horší než výkon trestu, své o tom ví i pan Vladimír, který byl nakonec odsouzen k odnětí svobody. „Na vazbě jsem pochopil, že není tak důležité, kde člověk sedí, ale s kým,“ říká a dodává: „Komfort cely oproti vazbě zvyšuje igelitový závěs. Ve vazbě jsme se museli spokojit pouze s metr dvacet vysokou zástěnou.“

Ubytovací plocha cely musí činit minimálně 4 m2. Vězni tak často trpí nedostatkem pohybu. „Je třeba v maximální míře využít hodinové vycházky, třebaže se na ni chodí do omezeného prostoru vycházkových koridorů, které připomínají výběhy pro psy,“ konstatuje pan Vladimír.

České vězeňství se v posledních letech snaží přiblížit podmínky ke standardům v západní Evropě. „Měl jsem možnost navštívit vazební věznice v Irsku. Telefony každý den, běžně ovoce, zmrzlina. Pokud jde o návštěvy, byly možné dvě během jednoho dne,“ vzpomínal právník Jaroslav Ortman.

V České republice má obviněný právo na přijetí návštěvy jen jednou za dva týdny. Do věznice mohou dorazit čtyři osoby a s obviněným mluvit po dobu 90 minut. „Při cestě k rodině jsem byl před pátravým okem kamery podroben úplné osobní prohlídce. Když píšu úplné, tak tím myslím úplné. Včetně všech tělesných otvorů,“ vzpomíná na jednu takovou návštěvu pan Vladimír.

Důkladná osobní prohlídka je už součástí přijímací procedury do vazební věznici, má zajistit, aby vazebně stíhaná osoba nepronesla do prostor věznice žádné nepovolené předměty. Prohlíží se tak nejen veškeré osobní věci, ale i tělní dutiny.

Pan Vladimír nakonec skončil v trestní věznici v Horním Slavkově v Karlovarském kraji. Jak sám konstatuje, vazba pro něj byla „dobrou přípravou“ na výkon trestu odnětí svobody. „V jejím průběhu jsem se naučil, že dělat si hlavu s věcmi, které nemohu ovlivnit, nemá cenu,“ říká závěrem.

Témata:  vazba,  věznice,  vězeňská služba