ROZHOVOR – V Česku se v posledních letech šíří trend mladých dívek, které si na studium vydělávají pomocí prostituce. Některé tak činí z nouze a jen s největším sebezapřením, jiné to ale baví a neodradí je ani místy podivná přání jejich zákazníků. Jednou takovou dívkou je i bývalá studentka, které budeme říkat M. K. (redakce její jméno zná, v zájmu ochrany jejího soukromí se jej ale rozhodla nezveřejnit). Před několika lety si během studií i ona přivydělávala jako společnice na takzvaném privátu, a jak sama říká, dalo se touto prací docela slušně vydělat. V rozhovoru pro server EuroZprávy.cz také prozradila, jaká mají muži nejčastější přání a jak ve skutečnosti vše probíhá.
Jak ses k této práci dostala?
Přes internet. Sháněla jsem brigádu, která mě bude bavit a kde si budu moci nastavit čas v práci dle svých potřeb. Voila, kouknu na net a práce za pěkné peníze, a můžu ji dělat kdy chci. Stačilo zavolat majiteli privátu, domluvili jsme schůzku, vzal mě na byt a druhý den už jsem byla brigádník.
Neměla jsi s tím nějaký morální problém? Hlas v mysli, který by tě před tím varoval, který by ti říkal, že neděláš úplně běžnou práci?
Absolutně vůbec ne. Mam rada peníze i sex...
Jak probíhal tvůj první den? Těšila ses, nebo spíše bála?
Nervózní jsem byla, hlavně když mě šéf vyzvedl a vezl na byt. Zejména z ostatních holek, přeci jen ženské jsou pomlouvačné. Ale byla to pohoda. Přišla jsem, připravila svůj pokoj, je to jako v nemocnici, po každém klientovi všechno vyměnit a umýt, pak jsem si dala sprchu, zůstala jen v županu a čekala, až zazvoní telefon a domluvím se se zákazníkem, který si mě na internetu vybere, kdy přijede. Pak jdu otevřít dveře. Měla jsem první den tři klienty a všechny v pohodě, sice v posteli žádný zázrak, ale žádný odpor taky ne.
Měla jsi stálou klientelu, nebo se střídali různí muži?
Střídali, chlapi mají strach chodit pořád za jednou a tou samou, bojí se, že je někdo uvidí a napráská.
Co když přišel klient, který se ti nelíbil?
Mám právo veta. Když s ním spát nechci, tak ho do bytu nepustí. Zeptám se holek, co mají volno, jestli ho někdo nechce, a když ne, tak se mu omluvím a má smůlu.
Stalo se ti to někdy?
Mě naštěstí ne.
Kolik klientů se dá za den zvládnout?
Když to jde, tak i 10-15 klientů, po půl hodině na každého.
Stávalo se ti, ze přišli i klienti, kteří nechtěli sex? Chtěli si třeba si jen povídat?
Jo, dost často. Neměli ženskou a chtěli si jenom pokecat.
Chodily i dámské klientky?
Ne, a ani u holek jsem nikdy žádnou neviděla.
Co muži nejčastěji vyžadují?
Je to divné, ale starou známou klasiku. Půlka chce vykoupat a rozdat si to na misionáře a druhá půlka by snad mohla být i bez sexu, jen jim stačí uspokojovat mě, což je ta horší varianta. Je to nudné a o ničem, a přesto musíš hrát divadlo.
Takže jsi hrála před klienty orgasmus?
Jo, asi tak třikrát za číslo, dávají pak větší dýško, protože si myslí, že bylo dobré.
Byli i klienti, se kterými se ti to líbilo? Nebo jsi je všechny brala jako rutinu?
Byli, ale moc nich nebylo.
Neměla jsi strach o zdraví?
Každý sex byl s ochranou, vždy.
A kdyby byl někdo agresivní?
Všude po baráku byly kamery a ochranka.
Vzpomeneš si, s jakým nejdivnějším požadavkem ses setkala?
Řezání do krve, anální sex u chlapa...jinak nic. Ale jsou i horší extrémy, do kterých bych už nešla.
Peníze jsi dostávala hned na ruku?
Rovnou od klienta, 10 procent jsem pak dala šéfovi.
Dalo se tím dobře vydělat?
Tak přiměřeně. Pár stovek za hodinu, ale záleží na počtu klientů. Za měsíc to neslo v průměru tak 30 000.
Je možné se do klienta zamilovat?
Ne. Nezamiluješ se do někoho, kdo chodí pro sex do bordelu.
Jak vypadal tvůj běžný den?
Ráno do školy, potom na privát, a klasika: Domluvit schůzku, otevřít dveře, sprcha se zákazníkem, romantika ve dvou, sprcha, zkasírovat, vyprovodit, uklidit pokoj, a čekání na dalšího zákazníka.
Měla jsi přítele, věděl o tom?
Měla, ale nevěděl. Vždycky jsem mu řekla že jsem u kamarádky.
A věděl o tom, čím se živíš, někdo z tvých známých nebo z rodiny?
Ne, nevěděl to nikdo.
Jak dlouho jsi tu práci dělala? Proč jsi s ní skončila?
Rok. Bála jsem se, že to praskne. Byla to taková špatná doba, pár privátů se provalilo.
Jak je to dlouho, co jsi z tohohle byznysu odešla?
Pět let.
A když se na to podíváš zpětně, nechybí ti to? Nebo jsi ráda, že jsi z toho venku?
Chybí mi to, bylo to skvělé.
Takže uvažuješ, že by ses do toho vrátila?
Pokud bych byla sama, tak ano.
Co si myslíš o holkách, které se tímto způsobem živí na ulici nebo v různých „vykřičených domech"?
Na ulici to je lůza. Vykřičené domy jsou ale v pohodě a nevadilo by mi tam dělat.
Myslíš si, že je tahle práce pro každého?
Určitě ne, pro spoustu lidí by to určitě byl nápor na psychiku.
Témata: rozhovor, prostituce, ženy
Související
23. června 2017 23:47
11. ledna 2017 8:02
23. srpna 2016 12:27
17. srpna 2016 16:04
21. července 2016 18:43
18. července 2016 17:34
