Nepamatujete si, co jste včera snídali? Nezoufejte, jde o znak vysoké inteligence

Zapomínání může být nepříjemné, obzvláště, pokud zapomeneme něco na plotně. Nicméně nová studie provedená vědci z University of Toronto tvrdí, že mít dobrou paměť je silně přeceňovaná věc. naopak zapomínání může být známkou vysoké inteligence. 

Vědci totiž dospěli k závěru, že zapomínání může ve skutečnosti být přínosem pro vaši inteligenci. Profesor Blake Richland, jeden z autoru studie, říká: „Je důležité, aby mozek zapomněl na nerelevantní detaily a místo toho se zaměřil na věci, které pomohou rozhodovat se v reálném světě.“

Jinými slovy, nedůležité maličkosti mozek odfiltruje a zapomene. „Víme, že cvičení zvyšuje počet neuronů v hipokampu, ale jsou to přesně ty detaily z vašeho života, které ve skutečnosti nemají vliv, a to vám může zabránit v přijímání dobrých rozhodnutí,“ tvrdí Richland.

Profesor Richards a jeho kolega Paul Frankland přišli s teorií, že naše paměť si kvůli optimalizaci rozhodování ponechává cenné informace a ostatní nedůležité věci vypouští. Prostě tak dělá prostor pro věci, na kterých skutečně záleží.

Experti říkají, že tento aspekt zapomínání je pro nás spíše výhodou víc než překážkou. Pokud tedy nejste jako Sheldon Cooper, který má fotogenickou paměť a tak si pamatuje, co jedl k snídani 5. května 1993, nezoufejte.

Řekněme například, že náš mozek zapomene na konkrétní detaily nedávné události, přesto si stále pamatuje větší obrázek. Vědci se domnívají, že nám to - na rozdíl od někoho, kdo si dokáže vzpomenout na nejmenší detaily události - umožňuje lépe zobecnit předchozí zážitky.

Zapomínání ale není úplně bez rizika. Vědci jedním dechem varují, že pokud lidé zapomínají na důležité věci s alarmující frekvencí, pak je to důvod k obavám. V takovém případě by měli vyhledat pomoc.

Studie ale tvrdí, že zapomínání detailů je znamením zdravého paměťového systému, který pracuje přesně tak, jak má. To, jaké informace jsou mozkem „vymazány“, závisí podle profesora Richardse na situaci a okolnostech.

Často si například pamatujeme věci, které jsou v souladu s prostředím a u kterých je pravděpodobné, že se vrátí zpět do našeho života. Dobrým příkladem by mohl být na jedné straně pracovník velkého supermarketu, který se každý den setkává s velkým množstvím různých lidí, a na straně druhý člověk, který pracuje v malé místní kavárně.

Ten první si lidi příliš nepamatuje, protože jej denně osloví desítky nebo stovky naprosto cizích osob. Ten druhý si ale časem obličeje zapamatuje, protože zákazníci, často obyvatelé nedalekých domů, se vrací a chodí na kávu pravidelně.

Nejlepší věc pro ukládání vzpomínek není podle Richardse zapamatovat si absolutně vše. Pokud se snažíte rozhodnout o důležité věci, bude to velmi obtížné, pokud je váš mozek neustále bombardován zbytečnými informacemi. 

Témata:  mozek,  zajímavosti,  vědci,  lidé