Křižník Léon Gambetta byl pýcha francouzského námořnictva. Ke dnu ho poslala ponorka císaře pána!

Kýl nové lodi byl položen 21. října 1901 v Brestu. Na svou dobu se jednalo o skutečně špičkovou námořní konstrukci. Léon Gambetta měřil 146,5 metru, na šířku měl 21,4 metru a ponor byl 8,2 metru. Výtlak křižníku činil 11 959 tun. Tři vysokotlaké parní stroje měly výkon 28 500 koní a dával\ lodi rychlost až 22,5 uzlů (42 kilometrů v hodině) a dosah 6600 námořních mil (12 200 kilometrů).

Výborné bylo pancéřování. Pancéřový pás začínal metr pod pásem ponoru a jeho síla byla až 150 milimetrů. Můstek a čela věží měla dokonce sílu 200 milimetrů. Ocel použitá na stavbu křižníku navíc byla nového typu Kruppian, což ještě zvyšovalo ochranu lodi. Teoreticky měl pancíř odolat přímému zásahu britským granátem ráže 234 milimetrů. Naopak bylo podceněno nebezpečí ze strany ponorek a torpéd a trup pod pancéřovým pásem nebyl proti jejich zásahu odolný.

Nejsilnější kalibr, který Léon Gambetta nesl, byly čtyři kanóny 194 milimetrů/ráže 40 model 1896. Ty byly umístěny po dvojicích ve dvou věžích na přídi a zádi. Ty byly doplněny dvanácti kanóny 164,5 milimetru/40 model 1893, které konstruktéři umístili do šesti věží. Tedy po třech na každém boku lodi. V kasematách pod hlavní palubou se pak nacházelo ještě dvacet čtyři rychlopalných kanónů Hotchkiss. Pro boj s malými loděmi či pro jištění výsadku na pobřeží měla loď na palubě dva automatické kanóny 37 milimetrů Maxim. Loď byla vybavena i dvěma torpédomety ráže 450 milimetrů. Posádku tvořilo 728 mužů.

Křižník byl spuštěn slavnostně na vodu roku 1903, a byl pojmenován po 32. francouzském premiérovi. Jméno tak získala zároveň i celá třída.  Velký francouzský triumf se málem změnil v blamáž, když v prosinci 1903 v mlze zbrusu nový křižník narazil na mělčinu a málem se potopil. Léon Gambetta se musel vrátit do doků, kde zůstal až do srpna 1904. Krátce po Léonu Gambettovi nesledovaly sesterské lodě Jules Ferry a Victor Hugo.

Předválečná kariéra Léona Gambetty byla poklidná. Roku 1908 loď navštívila při příležitosti 300. výročí od založení města Quebec a několik amerických přístavů. Křižník však rychle zastarával a na začátku 1. světové války se již hodil jen pro méně exponované bojiště. Přesně takovým bojištěm bylo Jaderské moře.  Již před vstupem Itálie do války v roce 1915 se Spojenci rozhodli zadržet rakousko-uherské a německé ponorky v Jaderském moři. Proto bylo rozhodnuto vytvořit v Otrantském průlivu mezi Apeninským a Balkánským poloostrovem námořní bariéru, která měla zabránit průniku ponorek do středomoří.

K hlídkové činnosti byl přiřazen i křižník Léon Gambetta, který se stal vlajkovou lodí 2. lehké divize, a plavil se na něm i její velitel viceadmirál Victor-Baptistin Senès. V 0:40 27. dubna 1915 hlídkoval křižník i s viceadmirálem a celým jeho štábem na palubě nedaleko italského přístavu Bari. Znenadání lodí otřásly dva výbuchy. Jednalo se o dvě torpéda vypuštěná rakousko-uherskou ponorkou U-5 pod velením korvetního kapitána Georga Ludwiga von Trappa.

 Zásah byl přesný. Na lodi okamžitě vypadla elektřina a nebylo možno vysílačkou odeslat ani signál SOS. Léon Gambetta šel ke dnu za deset minut po zásahu. Z 821 námořníků na palubě zahynulo 684 mužů, včetně viceadmirála Senèse a všech důstojníků jeho štábu. Námořníci uvěznění v potápějící se lodi prý před smrtí provolávali slávu Francii.

Ostatní lodě třídy válku přežily a byly vyřazeny až na koni 20. let 20. století. Léon Gambetta byla nepochybně velmi kvalitní konstrukce. Jenže 1. světová válka byla jinou válkou, než na kterou byl křižník zkonstruován. Dvě torpéda pak byly pro loď smrtelná a zároveň jejich zásah znamenal jednu z největších ztrát francouzského námořnictva na lidech v jeho dějinách

Témata:  I. světová válka,  Léon Gambetta,  námořnictvo,  Francie,  válečné lodě,  vojenské lodě