Podezření a pochyby: Jsou Svitky od Mrtvého moře jen velkým biblickým podvrhem?

Svitky od Mrtvého moře byly nalezeny beduinským pastýřem v jeskyních Qumran a jsou na nich zapsány úryvky z hebrejského Starého zákona. Jejich staří je odhadováno kolem dvou tisíců let a jde tedy o nejstarší dochovaný biblický text. V padesátých letech je od beduína vykoupil místní obchodní Kando (Khalil Iskander Shanin) a začal je prodávat významným akademickým a sběratelským institucím. V roce 1970 ale vešla v platnost úmluva UNESCO, která zakázala nepovolené vykopávky prodej nově nalezených svitků.

Proto když se v roce 2002 objevila na trhu další útržky (údajně byly nalezeny v pozůstalosti obchodníka Kanda) strhl se o ně obj. Některé z nich zakoupilo i washingtonské Muzeum Bible. Ovšem poměrně záhy se začaly vynořovat pochybnosti o jejich pravosti. První důvod k pochybám zadalo už podezřelé "objevení" nových útržků po takřka padesáti letech a další rozbory tyto pochyby povětšinou potvrzovaly. I Muzeum Bible nedávno oznámilo, že vystavované útržky mohou být padělané. Pět z celkem šestnácti kusů, které muzeum přechovává, bylo podrobena zkoumání Německého institutu pro výzkum materiálů. Výsledky testů potvrdily závěry některých biblologů, kteří tvrdili, že jde o falzifikáty

Jeffry Kloha, hlavní kurátor muzeu otevřeně přiznal, že vedení muzea doufalo v jiný výsledek. Ale nehodlá od nastoupeného kurzu ustoupit, protože hlavním úkolem muzea je podle něj poučit veřejnost. A pokud testy prokáží, že jde o padělky je etickou povinností muzea se podle toho zachovat. Muzeum Bible si navíc musí svou pověst bedlivě hlídat, už v minulosti totiž padala obvinění z příliš agresivního postupu při získávaní exponátů. Podle některých akademiků dokonce exponáty muzeum získalo ilegální cestou a do USA je propašovalo. V červenci dokonce na základě dohody s úřady muzeum vrátilo některé získané artefakty do Iráku.Badatele během dlouhých let zkoumání objevili řadu způsobů na odhalení padělaných rukopisů.

Asi nejznámějším a nejpoužívanějším je karbonové datování, které na základě poločasu rozpadu uhlíkových jader dokáže zhruba určit věk předmětu. Ovšem tato metoda je dost nepřesná a někdy se nedá použít, protože je pro ni nutné zničit část artefaktu.

Na svitky byly použity i další způsoby zkoumání. Na některých Svitcích byl nalezen inkoust, který se ale nacházel nahoře nad starověkou patinou a rozpil se do okrajů útržků – což by znamenalo, že inkoustové nápisy někdo napsal na pergamen až poté co z pergamenového listu vznikl útržek. Jiný text byl dokonce prokazatelně pokryt moderní kuchyňskou solí, kterou padělatelé použili ve snaze napodobit solnou krustu, kterou byly na pravých rukopisech.

V jiném případě byly písmena podezřele vmáčknuty tak, aby se vešly nápisy do rohu svitků, které ale vznikly až pozdějším opotřebením. Tak trochu jako když vyplňujete nějaký formulář a najednou zjistíte, že se vám text do dané kolonky nevejde. Podezření také vzniklo, když text až příliš často kopíroval obrysy zlomku pergamenu. To totiž naznačuje, že text byl napsán na již poškozený úryvek pergamenu. Takové interpretace byly také podpořeny nálezem prázdného listu pergamenu v jedné z jeskyní, který stářím odpovídá svitkům a mohl by tak být použit pro výrobu falzifikátů.

A jak s k těmto zjištěním postavilo Muzeum Bible? Když zjistilo, že všech 5 vystavených útržků je pravděpodobně falešných, všechny podezřelé exponáty schovali a nahradili je třemi dalšími fragmenty, které ještě nebyly testovány chemickou analýzou a tak mohou kurátoři alespoň doufat v jejich pravost.

Témata:  bible,  biblické příběhy