Špatná rozhodnutí a zbytečná úmrtí? Pět největších chyb 1. světové války

1. Bitva u Tannenbergu 1914

V roce 1914 všechny mocnosti předpokládaly, že brzy budou jejich armády pochodovat hlavnímy městy protivníka. S takovou představo do války vstoupilo i carské Rusko a rychle se vydalo na pochod na Berlín. 2 armáda generála Samsonova postupovala rychle Východním Pruskem. Rusové však měli špatné zásobování a spojení. Toho využil maršál Paul von Hindenburg a celou ruskou armádu rozdrtil. Zahynulo 75000 vojáků a dalších 92 000 bylo zajato. Rusové přišli o inciativu a už ji do konce války nezískali zpět.

2. Vstup Itálie do války

Mnozí tvrdí, že pokud máte za své spojence Italy, už nepotřebujete nepřítele. Za Velké války se to potvrdilo mnohokrát. Itálie vstoupila do války až v roce 1915 s představou, že se italská vojska převalí přes Alpy, obsadí Vídeň a pokoří nenáviděné Rakousko. Italská armáda však byla v bídném stavu a nadšení Italů pro válku minimální. I oslabení Rakušané je dokázali zastavit. Nakonec byla Itálie málem poražena a válka jí stála 551 000 mužů.

3. Gallipoli

Geniální plán Winstona Churchilla, který skončil totální katastrofou, Jednotky Dohody se měly vylodit v Dardanelském průlivu, rychle postupovat na Istanbul, obsadit jej a vyřadit Osmanskou říši ze hry. Poté se měly dohodové armády na Balkáně spojit s Ruskem a zasadit Centrálním mocnostem smrtící ránu. Od chvíle, kdy se jednotky Dohody vylodily na poloostrově Gallipoli šlo vše špatně. Turci rozhodně nebyli v rozkladu a nehodlali se vzdát, jak si představoval Churchill. Naopak se jim podařilo dohodové jednotky na Gallipoli doslova přišpendlit. Výsledek ročních bojů, než se musela dohoda stáhnout? 180 000 padlých na straně Dohody a 56 000 na straně Osmanů.

4. Pozdní zavedení konvojového systému

Největším nepřítelem konvojového systému byl první lord admirality Winston Churchill. Ten měl utkvělou představu, že samotná loď unikne ponorce snadněji, než lodě shromážděné v konvoji Výsledky byly děsivé. Německé ponorky potápěly jednu britskou obchodní loď za druhou a ostrovní království se ocitlo na hraně úplné izolace. Konvojový systém byl plně zaveden teprve na konci roku 1917 a výsledky se brzy dostavily. V polovině roku bylo německé ponorkové loďstvo na tom tak špatně, že císař Vilém musel zastavit totální ponorkovou válku. Přesto však z výsledků ponorkové války mrazí. Němcům se podařilo potopit 5000 lodí a na nich zahubit 15 000 námořníků. Mnoho z těchto ztrát se šlo vyhnout, pokud by lodě pluly v konvoji.

5. Místo jednání o míru Kaiserschlacht

Když dne 3. března 1918 podepsán Brestlitevský mír Německo na Východní frontě zvítězilo a vyřadilo z války Rusko. Němcům se uvolnilo obrovské množství jednotek a vrátili se i váleční zajatci, kteří se mohli znovu přidat do armády. I přes úpadek výroby, materiální strádání obyvatelstva a úpadek morálky byla německá armáda opět podle velení armády silná. Nabízelo se ji tedy využít jako strašáka a vyjednat s Dohodou mír, který by Německu vrátil kolonie a na Západě by vrátil hranice do předválečného stavu. Nestalo se tak. Velení armády v čele s Hindenburgem a Erichem Ludendorffem prosadila jarní ofenzivu známou také jako Ludendorffova nebo císařova bitva – Kaiserschlacht. Dohoda se však tvrdě bránila, Němce odrazila, přičemž přišli o 668 000 mužů, a přešla do protiofenzivy.  To byla pro císařské Německo poslední rána a zhroutilo se. Přesně před 100 léty muselo požádat o mír a uznat, že prohrálo Velkou válku.   

Témata:  I. světová válka,  Winston Churchill,  Německo