Křižník s dynamitovými děly. Masivní a silná zbraň, která nešla použít

Roku 1886 přišel kapitán amerického námořnictva polského původu Edmund Zalinski s novým typem děla, které místo střelného prachu používalo stlačený vzduch. To dovolovalo použít jako nálož daleko nestabilnější směsi, než mohly být použity v klasickém kanónu, a granáty tak měly mít daleko zkázonosnější účinky. Zbraň také byla daleko tišší a měla malý zpětný ráz.

To zaujalo americké námořní stratégy. A tak roku 1887 vyčlenil americký senát 350 000 dolarů. Stavba lodi začala v Philadelphii v září 1887 a již 28. dubna 1888 byla spuštěna na vodu. Jméno dostala po slavné italské sopce Vesuv. Do služby v námořnictvu byl USS Vesuvius přijat o dva roky později, tedy roku 1890.

Loď byla velmi elegantní konstrukce a více než vražedný válečný stroj připomínala luxusní jachtu. Na délku měl USS Vesuvius 75,6 metrů a na šířku 8,08 metru. Ponor byl 4,3 metru. Výtlak Vesuvianu byl 945 tun. Loď poháněly dva parní stroje o výkonu 2183 koní. Díky nim vyvinul USS Vesuvius rychlost 21 uzlů (39 kilometrů v hodině) a byl tak jednou z nejrychlejších válečných lodí své doby. Pancéřování loď neměla žádné. Posádku tvořilo 6 důstojníků a 64 námořníků.

Srdcem lodi byly tři pneumatické - nebo také podle granátů, dynamitová děla ráže 380 milimetrů. Délka děl byla 17 metrů a většina jejich délky se skrývala pod palubou. Nad palubu na přídi z nich čnělo jen 4,6 metru a ústí hlavní. Děla byla nainstalována na pevno a míření na cíl se provádělo celou lodí. Stlačený vzduch dělům dodávaly dva kompresory, které dokázaly vyvinout tlak až 70 atmosfér.

 Náboje o hmotnosti 250 kilogramů byly plněny výbušnou želatinou z nitrocelulózy a nitroglycerinu. Roznětky byly elektrické, a šlo je nastavit na výbuch při nárazu na cíl nebo pro výbuch pod vodou. Výzbroj byla doplněna ještě o tři 47 milimetrové kanony Hotchkiss.

 Testy, které proběhly v ústí řeky Delaware, však skončily velkým zklamáním. Kanóny měly nízký výkon, a jejich dostřel byl pouhý 1,7 kilometru. Po snížení hmotnosti granátu na 100 kilogramu se dostřel zvýšil na 3,7 kilometru. Loď nebyla právě mrštná a stabilní, a míření nebylo právě přesné. Pneumatická děla USS Vesuvius dokázala vystřelit za 16 minut 50 sekund patnáctkrát. Ničivá síla granátů byla podle expertu velmi dobrá.

USS Vesuvius operovala na Východním pobřeží USA v Atlantické flotile a stala se miláčkem veřejnosti. Když roku 1898 vypukla válka se Španělskem, vydal se k břehům tehdy španělské Kuby i dynamitový křižník. Loď byla v boji proti jiným lodím naprosto nepoužitelná. K ostřelování pozemních cílů však použít šla.  V noci 13. června 1898 se loď přiblížila k městu Santiago de Cuba. Materiální škody po ostřelování nebyly velké, ale psychologický účinek byl velký.

Po návratu do USA byla loď vyřazena ze služby a pneumatická děla odstraněna. Roku 1904 dostal USS Vesuvius  čtyři torpédomety ráže 455 milimetrů a jeden torpédomet ráže 533 milimetrů. Loď měla posunout námořní technologie dál jako platforma pro vývoj a testy torpéd. To se ji málem stalo osudné. 21. června 1905, kdy vadné torpédo opsalo půlkruh a narazilo do boku lodi. USS Vesuvius se podařilo zachránit jen s vypětím všech sil. Do služby se vrátil roku 1907 a až do sešrotování v roce 1921 sloužil v přístavu jako plovoucí radiová stanice v přístavu Newport

.

USS Vesuvius byl lodí, která měla posunout námořní boj na novou ničivou úroveň. Technologie pneumatických děl však byla nedotažená a nevýkonná. Konstrukce lodi však byla kvalitní, a po odstranění kontroverzních zbraní zůstala ve službě ještě více než 20 let.        

Témata:  vojenské lodě,  USS Vesuvius,  USA,  zbraně,  válečné lodě,  námořnictvo