Šilka se stala postrachem nejen letců, ale i mudžahedínů. Bojišti vládne už 55 let!

Vývoj ZSU-23-4 „Šilka", tedy Zenitnaja samochodnaja ustanovka v češtině Protiletadlová samohybná sestava, začal v roce 1957, kdy Sovětská armáda hledala nový prostředek protiletadlové obrany, který by byl účinný proti nízkoletícím letadlům a zároveň by dokázal držet krok s tankovými a motostřeleckými divizemi. Vysokou pohyblivost zajistil univerzální pásový podvozek GM-575. Přestože sestava váží 19 tun dokáže vyvinout rychlost 50 kilometrů v hodině a má dojezd 430 kilometrů. I dnes tak stačí nejmodernějším tankům.

Srdcem celého systému jsou čtyři kanóny AZP-23 „Amur“ ráže 23 milimetrů se zásobou 2000 kusů munice. Kadence je 3400 až 4000 ran v minutě. U prvních Šilek se při intenzivní palbě objevil problém, kdy se celá konstrukce vlivem námahy a zahřívání zbraní zkroutila a systém se stával nepřesný. Docházelo i k poruchám mechanismu. To se vyřešilo posílením chlazení a konstrukce a celý systém se stal mimořádně spolehlivým. Šilka je schopna vést palbu v pěti režimech: automatickém, poloautomatickém, s určenými souřadnicemi, v prstencích nebo na pozemní cíle.  

K přesnému zaměření cíle slouží radar RPK-2 "Tobol". Ten dokáže detekovat cíl až na 20 kilometrů. Čím nižší vzdáleností, tím je ovšem radar náchylnější detekovat falešné cíle. Naopak je poměrně odolný vůči nepřátelskému rušení. Informace radaru vyhodnocoval 180 kilogramů těžký mechanicko – elektronický počítač 1A7 SRP. První verze Šilky neměly laserové zaměřovače a byly vybaveny pouze jednoduchou optikou. Zásah cíle tedy velmi záležel na schopnostech posádky. Tu tvoří velitel, operátor radaru, střelec a řidič.

Vývoj stroje byl dokončen v roce 1962 a výroba se rozjela v závodě v Mytišči nedaleko Moskvy v roce 1964 a pokračovala až do roku 1982. Celkem dala 6500 Šilek. Taktika použití byla taková, že se Šilky budou pohybovat zhruba 400 metrů za tanky a krýt je před leteckými útoky. Později byly Šilky doplněny samohybným raketovým protiletadlovým systémem středního doletu 9K31 Strela-1. Proti této kombinaci NATO v této době nemělo obranu a velmi se Šilek obávalo.

Svoji účinnost poprvé Šilky prokázaly během válek na Blízkém východě a ve Vietnamské válce. Izraelce a Američany donutili opustit taktiku nízkých náletů a jejich bombardování se stalo daleko nepřesnější. Během války v Afghánistánu v letech 1980 až 1989 mudžahedíni žádné letectvo neměli, ale útočili často z vyšších horských pozic na jednotky pohybující se v údolích. Díky elevaci a vysoké kadenci se v potírání opěrných bodů geril a útočí pěchoty Šilky staly doslova postrachem povstalců. Mezi Afghánci si díky rychlé kadenci a vydávanému zvuku vysloužily Šilky přezdívku „Šicí stroj“. K ochraně vlastních sil a odrážení útoků pěchoty Šilka sloužila oběma stranám i během bojů v Čečensku.

Z 6500 kusů šlo 2500 Šilek na vývoz a mnoho kusů se po rozpadu Sovětského svazu objevilo ve výzbroji nástupnických států. Šilky byly a mnohde stále jsou ve výzbroji 23 států. Vedle bývalých států Varšavské smlouvy, kromě Československa, které vyrábělo vlastní Samohybný protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 , je do výzbroje zařadila i Indie, Etiopie, Peru, Ekvádoru, Jordánska, Alžír nebo Laos. V řadách irácké armády Saddáma Husajna bojovaly proti Američanům a při občanské válce v Sýrii je používaly všechny bojující strany. Několik kusů používá k výcviku boje proti nim dokonce i armáda USA a asi 60 kořistních jich do výzbroje své armády zavedl i Izrael.

Během let docházelo k modernizaci mnoha Šilek. Systém dostal výkonnější radar, byl doplněn o protiletadlové rakety Strelets, modernizovány zaměřovací systémy instalací laserů a nočního vidění nebo zvýšeny zásoby munice na 3000 nábojů. V současné době se Šilky používají především proti pozemním cílům a k bojům ve městech, i když jsou stále velmi nebezpečné i pro nízko letící letadla a především vrtulníky. Jsou dokonce potvrzeny případy vyřazení tanků z boje, kdy jim Šilky soustředěnou palbou vyřadily zbraně, senzory a komunikační prostředky. I více než 50 let po zavedení do výzbroje je tak Šilka stále velmi nebezpečnou zbraní, která dokáže nepříteli zasadit těžké rány.   

Témata:  studená válka,  "ZSU-23-4 ""Šilka""",  válka ve Vietnamu,  Sovětská armáda,  letectví a letadla,  zbraně,  Sýrie,  válka