Paroubek vysvětlil, proč se bát Číny

Gabal patří k politicky a politologicky velmi erudovaným politikům a je zvláštní, s jakou fobií přistupuje k Číně. A bylo proto zajímavé si vyslechnout jeho argumenty.

O tom, že čínské investice u nás jsou zatím malé, není třeba pochybovat. O tom, že Tvrdíkovy aktivity na tomto poli zatím příliš nepřispěly k tomu, aby sem přivedly skutečně produktivní čínský kapitál, není rovněž potřeba pochybovat.

Ale ruku na srdce. To, že je v současné době podíl čínských investorů na zahraničních investicích v Česku pouze 0,4 % není chybou Číňanů. Proč by se cpali někam, kde je nikdo, rozuměj Topolánkova a Nečasova vláda, nechtěl?

Když Číňany někdo uráží a dává jim najevo, že nejsou vítání, proč by se v takové zemi exponovali? Raději jdou tam, kde vítáni jsou. Ve středoevropském prostoru například do Maďarska, Polska či Německa, a to přesto, že zaměření vlád těchto zemí bylo posledních v deseti letech spíše pravicové nebo jednoznačně pravicové.

Argumentovat tím, že Číňané zatím nic nepředvedli, to je asi jako chtít po politikovi, který slíbí zalesnit holé vrchy, aby měl výsledky do půl roku. Je třeba sehnat vhodné sazenice, přizvat odborníky, zasadit, zalévat a čekat. V případě investic ovšem ne desítky let jako u nového lesa, ale nějakou tu sezonu si to vyžádá...

Gabal byl až do roku 2013 dlouhá léta mimo politiku, proto možná přehlédl snahu Číňanů v letech 2005-2006, kdy jsem byl předsedou vlády, o to dostat se k nám s velkými investicemi. Přehlédl mou státní návštěvu jako českého premiéra v Číně v polovině roku 2005, a zejména státní návštěvu čínského premiéra v prosinci roku 2006 u nás , kdy byl ministrem zahraničí Gabalův stranický kolega Cyril Svoboda. Tehdy se návštěva muže číslo dvě v čínské hierarchii obešla bez demonstrativních manifestací za tibetského Dalajlámu, nezávislost Tibetu, Tchaj-wanu a podobné nesmysly, protože, koneckonců, i tehdy vládní lidovci a unionisté a také opoziční ODS, uznávali politiku jediné Číny.

A tu prosazoval jak tehdejší premiér (tedy já), tak i ministr zahraničních věcí (tedy lidovecký Cyril Svoboda). Jestliže někdy někdo něco promeškal, tak to v letech 2007-2013 nebyli Číňané, ale české pravicové vlády, v nichž byli polovinu času zastoupeni také lidovci.

Číňané prostě jen nešli tam, kde nebyli vítáni a své investice rozprostřeli jinde. Byl to zajímavý potenciál, což je vidět i na investicích, které k nám přicházejí z jiných zemí Dálného východu, například z Japonsko, Koreje a konec konců i Tchaj-wanu, který je podle Číňanů jednou z provincií ČLR a jehož politický a ekonomický systém je poněkud jiný nežli ten v kontinentální Číně.

Vláda a prezident republiky nyní otevřeli dveře čínskému kapitálu a teď už závisí do značné míry na něm, ale také na vstřícnosti české exekutivy, počínaje vládou přes kraje a města, v jakém rozsahu se zde čínští investoři v příštích letech objeví.

Z vlastní zkušenosti podle kontaktu s řadou čínských podnikatelů vím, že podnikatelské kruhy v Číně sbírají informace a mají velký zájem o to jít do České republiky. Hledají zajímavé technologie v oblasti projektů životního prostředí, nanotechnologií nebo výroby zdravotní techniky, ale i v jiných oblastech.

Stavět do protikladu se západní orientací České republiky a současné české vlády snahu o to rozšiřovat ekonomickou spolupráci s Čínou, jak to včera učinil I. Gabal, je nesmyslné.

Gabalovi se věnuji jednak proto, že je poslancem vládní strany, ale také proto, že argumentace o miniaturních čínských investicích u nás a o jejich vlastně bezvýznamnosti se v poslední době začala objevovat v českých médiích tak často, že krátce řečeno připomíná kampaň. A kampani je třeba čelit tím, že budou věci uváděny na pravou míru.

Shrnuto a podtrženo, pokud někdo může za malé investice Číny v ČR, pak jsou to dvě pravicové vlády, jejichž politika Číňany odpuzovala a necítili se tu být vítaní.

Pokud zde nyní bude alespoň z části profesionální přístup české exekutivy k čínským investorům, tak zde mohou být v krátké době v míře jako v Polsku nebo Maďarsku, anebo z části jako v Německu. Celá věc však pochopitelně potřebuje čas...a trpělivost.

Témata:  Jiří Paroubek