Norský král Haakon nastupuje na trůn jako v pořadí čtvrtý panovník moderní éry své země. Na panovnické křeslo přichází v momentě, kdy jeho rodinu zasáhly dva rozsáhlé skandály. Sám nový král se přitom v minulosti po dlouhá léta potýkal s tím, aby vůbec přijal svou roli člena královské rodiny a veřejný status s tím spojený.
Ve své autobiografii z roku 2023 se Haakon otevřeně vracel k letům stráveným na státní základní škole v osmdesátých letech. Vzpomínal, že si byl vědom svého královského původu, ale zásadně o něm nechtěl mluvit, protože v něm vzbuzoval úzkost. Už jako dítě preferoval zůstávat stranou pozornosti, neboť měl pocit, že právě při zájmu veřejnosti se věci obvykle pokazily.
Tato touha po odstupu ho vedla k rozhodnutí neodcházet na britskou Oxfordskou univerzitu, kde studoval jeho otec i dědeček. Místo toho se přihlásil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, aby byl co nejznázorněji vzdálen od domova. V Americe ho lákala místní hudební scéna i surfování, při kterém mohl podle svých slov v mořské vodě konečně být sám sebou.
Po návratu do Norska v roce 1999 potkal na hudebním festivalu svou budoucí manželku Mette-Marit. Když se jejich vztah dostal na veřejnost, média reagovala značným rozruchem. Mette-Marit byla matkou samoživitelkou bez šlechtického původu, která v mládí strávila hodně času v prostředí klubové hudební scény.
Vlnu kritiky nakonec uklidnil až tehdejší král Harald. Ten sám v minulosti bojoval o souhlas ke sňatku s královnou Sonjou, která rovněž pocházela z lidu, a Mette-Marit veřejně přivítal do rodiny. Haakon později popsal, že mu manželka pomohla vystoupit ze své ulity a stala se emotivním protipólem k jeho analytickému uvažování.
Pár se vzal v roce 2001 a postupně přivedl na svět dvě děti, korunní princeznu Ingrid Alexandru a prince Sverreho Magnuse. Spolu s nimi vyrůstal i Marius, syn Mette-Marit z jejího předchozího vztahu. Po letech relativního klidu však v nedávné době zasáhla královskou rodinu další masivní mediální bouře.
Počátkem roku zveřejněné dokumenty amerických úřadů odhalily e-mailovou korespondenci mezi Mette-Marit a odsouzeným sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Princezna se k věci týdny nevyjadřovala a Haakon ji veřejně podporoval s tím, že jeho žena potřebuje čas. Během následného rozhovoru pro televizi stál pevně po jejím boku a zdůraznil, že manželství platí pro dobré i zlé časy.
Zároveň s kauzou týkající se Epsteina čelil závažným problémům i Haakonův nevlastní syn Marius Borg Høiby. Ten stanul před soudem kvůli obviněním ze znásilnění a domácího násilí, které od počátku odmítal. Všechny tyto události vystavily královskou rodinu nevídanému tlaku veřejnosti i médií.
Nový panovník tak přebírá své povinnosti v době, kdy musí vyvažovat náročné státnické úkoly s řešením složitých rodinných problémů. Přes všechny počáteční pochybnosti o své roli se však postupně vypracoval v respektovanou osobnost, která v posledních letech stále častěji zastupovala svého zesnulého otce.
Haakonova cesta na trůn tak ukazuje proměnu z plachého prince, který utíkal před pozorností do zámoří, v odhodlaného panovníka. Nyní stojí v čele norské monarchie a čelí výzvě obhájit její důvěru a stabilitu i v časech hlubokých osobních a společenských krizí.
