Nutnost nebo obrovské plýtvání? Extrémní počasí zhoršuje i praktika běžná v Česku

Takzvané flérování – spalování přebytečného plynu jako metanu během těžby ropy – má sice někdy bezpečnostní důvody, ale ve většině případů se provádí z ekonomických důvodů: je levnější plyn spálit než jej zachytávat, přepravovat, zpracovávat a prodávat.

Zpráva uvádí, že celosvětové spalování plynu rostlo druhým rokem po sobě a v roce 2024 dosáhlo nejvyšší úrovně od roku 2007. Celkem bylo při těžbě ropy a plynu spáleno 151 miliard kubických metrů plynu – o tři miliardy více než v předchozím roce.

„Spalování je zbytečně plýtvavé,“ uvedl Zubin Bamji, vedoucí partnerství Světové banky pro snižování flérování a emisí metanu (GFMR). „Je to promarněná příležitost pro posílení energetické bezpečnosti a přístup k spolehlivé elektřině.“

Podle kritiků jsou pravidla pro omezení flérování často slabá a špatně vymáhána. Ropné firmy navíc nemají téměř žádnou motivaci s tím přestat, protože za znečištění atmosféry neplatí.

Devět zemí – Rusko, Írán, Irák, USA, Venezuela, Alžírsko, Libye, Mexiko a Nigérie – bylo zodpovědných za tři čtvrtiny celkového spalování plynu v roce 2024. Většina z nich přitom spoléhá na státní ropné společnosti.

Intenzita flérování, tedy objem spáleného plynu na barel vytěžené ropy, se za posledních 15 let téměř nezměnila. Například v Norsku, které patří k ekologicky nejšetrnějším producentům, je tato intenzita 18krát nižší než v USA a 228krát nižší než ve Venezuele.

Andrew Baxter z neziskové organizace Environmental Defense Fund označil návrat k úrovním z roku 2007 za „hluboce zklamávající“. „Takové množství spalovaného plynu je výsměch udržitelnému hospodaření. Dopady na klima i zdraví lidí jsou katastrofální.“

Mezinárodní energetická agentura (IEA) vyzvala k úplnému ukončení flérování do roku 2030, s výjimkou nouzových situací. Hodnota spáleného plynu v roce 2024 by při evropských cenách odpovídala zhruba 63 miliardám dolarů – což je více než polovina investic, které IEA považuje za nutné k úplnému zastavení této praxe.

Jonathan Banks z Clean Air Task Force, který se na zprávě nepodílel, uvedl, že řešení jsou dobře známá a často i finančně výhodná. „Chybí ale politická vůle a regulační tlak, aby se řešení realizovala ve velkém měřítku.“

Zpráva však upozornila i na pozitivní vývoj. Například Angola, Egypt, Indonésie a Kazachstán dokázaly spalování plynu výrazně omezit. Kazachstán dokonce snížil objem flérování o 71 % od roku 2012, mimo jiné díky vysokým pokutám pro firmy, které porušují pravidla.

Banks vyzval k větší globální spolupráci, zejména ze strany velkých dovozců ropy, aby vytvářeli tlak a pobídky pro odpovědné producenty. „Potřebujeme víc takových příkladů a zároveň podporu pro chudší země s vysokou mírou spalování, aby mohly překonat infrastrukturní i správní překážky.“

Zprávu sestavila skupina GFMR, která využila satelitní data k odhadu objemu spáleného plynu. Partnerství tvoří nejen některé z největších znečišťovatelů, ale i ropné firmy jako BP, Shell, TotalEnergies či Equinor a státy jako USA, Norsko a Spojené arabské emiráty.

Země, které se připojily k iniciativě Světové banky „Konec rutinního flérování do roku 2030“, snížily v průměru svou flérovací intenzitu o 12 % od roku 2012. Země, které se k iniciativě nepřidaly, ji naopak zvýšily o 25 %. Přesto však absolutní objem spáleného plynu poklesl jen nepatrně.

„Snížení spalování plynu není jednoduché,“ uzavřel Bamji. „Vyžaduje investice, infrastrukturu, jasná pravidla i dlouhodobou politickou vůli. Pokud tyto podmínky splníme, můžeme nejen omezit škody, ale i přinést nové příjmy a lepší přístup k energii.“ 

Témata:  počasí,  průmysl