reklama

Robin McLaurin Williams se narodil v Chicagu 21. června 1951. Byl z bohaté rodiny. Otec byl vysoce postaveným manažerem u firmy Ford. Přesto Robin trpěl osamělostí. Hodina a hodiny si sám hrál s figurkami a maňásky přičemž měnil hlasy.

 Tak se získal svůj talent, který jej měl proslavit. Oblíbeným se stal teprve na střední škole, kde se stal třídním klaunem a vstoupil do dramatického kroužku.

Po střední škole roku 1973 nastoupil na legendární uměleckou školu Julliard v New Yorku, kde svoji učitelku přednesu naprosto vykolejil svým výkonem. Nazvala jej „lidské dynamo“. Z Julliardu odešel již po třech letech. Jeho profesor prohlásil, že už jej nemohou nic naučit.

Williams odjel do San Francisca, kde vedle hraní v divadle vystupoval jako stand-up komik. Brzy se stal velmi populárním. Jeho vystoupení byla šílená, vtipná a měla jiskru. Nikdo však nevěděl, že Williams při nich trpí. Byl od přírody stydlivý a trpěl depresemi. Obé se pokoušel zahnat alkoholem a drogami.

Na televizní obrazovky prorazil poprvé v roce 1979. V seriálu Mork a Mindy hrál potrhlého mimozemšťana. Úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Seriál sledovalo 60 milionů lidí a z Williamse se stala hvězda.

Brzy o něj projevilo zájem i stříbrné plátno. V roce 1980 natočil hranou verzi Pepka námořníka. Nepřekvapivě, film byl naprostý propadák. Williams, který byl velmi citlivý na kritiku, propadl depresím, a chtěl s kariérou filmové hvězdy skončit. Po přemlouvání však přijal ještě jednu roli. Film Svět podle Garpa z roku 1982 se sice nestal hitem, ale kritika vynášela Williamse do nebe. Ten se rozhodl s filmováním pokračovat.

Následovali hity jako Dobré ráno, Vietname (1987), Společnost mrtvých básníků (1989), Král Rybář (1991), Mrs. Doubtfire - Táta v sukni (1993). Robin v nich předváděl, že není jen skvělý komik, ale i vynikající dramatický herec. Za svůj výkon ve filmu Dobrý Will Hunting získal v roce 1998 Oscara.

Jeho osobní život byl však komplikovaný. Třikrát se oženil. Téměř 40 bojoval se závislostí na drogách a alkoholu a trpěl depresemi. Od roku 1982 podstoupil alespoň deset odvykacích pobytů. Vše bylo marné. K alkoholu se vždy vrátil.

K tragédii se začalo schylovat v roce 2014. Přátelé a spolupracovníci si začali všímat, že Williams přestává být sám sebou. Začal zapomínat, jeho výkony přestaly být vtipné a on si při natáčení nebyl schopen zapamatovat větu. Na kolegy byl nepříjemný. Měnil nálady. Hubnul.

Jeho staří kolegové ho nepoznávali. Pam Dawber, stará kamarádka a hvězda seriálu Monk a Mindy svému manželovi po natáčení s Robinem řekla „Něco s ním je. Je plochý. Nemá nápad ani jiskru.“ Billy Crystal si toho stejného všiml na premiéře jednoho z posledních Willimsových filmů Noc v muzeu 2, „Tvrdil, že je všechno fajn, ale bylo vidět, že není.“

Williams to těžce nesl. Když se nechal vyšetřit lékařem, ten přišel s drtivou diagnózou. Parkinsova nemoc v prvním stádiu. Lékař předpokládal, že Williamse čeká ještě deset „dobrých let“. To Williamse zdrtilo.

Jeho tehdejší žena Susan Schneider, vzpomínala, že z veselého člověka se stal před smrtí zasmušilý muž, „Neustále opakoval, že potřebuje restartovat svůj mozek.“ Deprese se prohlubovaly. Dne 11. srpna 2011 se Robin Williams rozhodl dobrovolně odejít ze života. Mnozí pak zprávu o jeho skonu považovali za vtip.

Crystal však tvrdí, „Nedovedu si představit, jak by s takovou nemocí žil. Byl to živý energický chlapík. Tohle by z něj udělalo prázdnou trosku.“ On sám a jeho humor, stejně jako většině lidí, mu však schází dodnes .