Svatá Barbora je známá svou mučednickou smrtí a dlouhou historií spojenou s různými tradicemi. Jaký byl její život a jaký vztah má k oblíbenému zvyku trhání větviček barborek? A jak se tento svátek oslavoval dříve? I když kouzlo tohoto dne v současnosti vyprchalo, pro milovníky českých tradic je stále dobré se k těmto zvykům vrátit a připomenout si jejich význam.
Naši předci považovali čtvrtý prosinec za den plný tajemství, kdy byly nejlepší podmínky pro věštění. Dívky v tento den řezaly větvičky ovocných stromů, především třešní, višní a meruněk, a dávaly je do vázy, aby zjistily, zda se v příštím roce vdají. Každé větvičce přiřadily jméno chlapce, kterého měly v úmyslu si vzít, a věřily, že ta, která vykvete jako první, ukáže jejich budoucího manžela. Pro zvýšení šancí na úspěch se dívky snažily větvičkám maximálně pomoci – například je roztloukaly kladívkem, aby lépe nasály vodu, a vodu vázou měnily jen doléváním.
Dnešní symbolika barborek se mírně změnila. Zatímco kdysi byly spojeny s hledáním manželského štěstí, dnes jsou spíše symbolem příchodu nového světla – ať už v podobě Ježíše Krista, zimního slunovratu nebo jara, které se už nezadržitelně blíží. Tradiční zvyk s větvičkami se tedy zachoval, i když už s jiným významem.
Svatá Barbora, narozená v 3. století v Nikomédii (dnešní Turecko), se narodila do pohanské rodiny, která ji chtěla uchránit od křesťanské víry, která byla v té době zakázaná. Její otec, aby ji odloučil od světa, postavil věž, do které ji uzavřel. Avšak Barbora byla chytrá a vnitřní hlas jí radil, aby se obrátila k Bohu. K víře jí pomohl tajný křesťan mezi služebníky. Když její otec nebyl přítomen, přijala křest, slíbila panenství a zasvětila svůj život Kristu, což jí ale přivedlo k tragickému konci.
Když otec zjistil, že se stal svědkem "zrady" své dcery, rozhodl se ji vydat před soudce, který nařídil její mučení. Podle legendy, když ji přiváděli na mučírnu, utrhla větvičku, která v jejích rukou vykvetla, což se stalo základem tradice trhání barborek. Po krutém mučení, které zahrnovalo bičování, pálení hořícími pochodněmi, a zohavení. Nakonec ji její vlastní otec sám usmrtil. Avšak v momentě její smrti blesk zasáhl jejího otce a zabil ho, což podle legendy ukazuje na Boží spravedlnost.
Svatá Barbora, uctívaná jako patronka nejen horníků, ale také týraných dětí, je považována za přímluvkyni v těžkých chvílích, například během morových epidemií. Patří mezi čtrnáct svatých pomocníků, kteří jsou voláni k ochraně a útěše v těžkých chvílích. Je patronkou mnoha profesí, jako jsou horníci, pyrotechničtí specialisté, matematici a architekti. Kvůli své mučednické smrti je také vnímána jako ochránkyně těch, kdo čelí těžkým okamžikům smrti, kdy je možné se duchovně připravit na odchod z tohoto světa.
V období adventu, kdy je podle lidové víry hranice mezi světem živých a mrtvých slabá, chodívaly dívky převlečené za Barborky, které symbolizovaly duchy ženských předků. Tyto dívky obcházely vesnice, zahalené v bílých prostěradlech s rozpuštěnými vlasy a věnečky na hlavě, pronášející různé říkanky a koledy. Tato tradice symbolizovala přítomnost duchů, kteří podle legendy byli posíláni svatým Petrem, aby se podívali, jak si jejich potomci vedou.
Témata: Svatá Barborka, zvyky tradice
