Válka, či mír? USA čelí zásadní volbě, tvrdí analytik

Minulost jestřába

Odborník připomíná, že Clintonová musela odrážet velkého soupeře, vermontského senátora Bernieho Sanderse - samozvaného socialistu, který se stal ohromnou silou v rámci demokratické strany. Sanders přitom zpochybňuje ortodoxní pohled demokratů na volný trh, blízkovýchodní politiku a rozsah vládních pravomocí vést neomezenou vojenskou kampaň pod záminkou boje proti terorismu, uvádí Handjani. Dodává, že senátor tímto odhalil jeden z nejzranitelnějších bodů Clintonové v nadcházejících prezidentských volbách, totiž její úsudek v zahraničněpolitických otázkách.    

"Minulost Clintonové jako vojenského jestřába je dobře známá," píše expert. Podotýká, že jako senátorka hlasovala pro válku v Iráku, jako ministryně zahraničí prosazovala americkou intervenci v Libyi, u prezidenta Obamy lobovala za vojenskou akci proti Bašáru Asadovi v Sýrii a byla též velmi vlažná ohledně jaderné dohody s Íránem. S ohledem na zájmy židovského státu bývalá první dáma USA v březnu přednesla velký politický projev v Americkém výboru pro veřejné záležitosti Izraele (AIPAC), aniž by zmínila vážnou situaci Palestinců - tedy záležitost, kterou Sanders, syn židovských přistěhovalců, zdůrazňoval v jejich vzájemné debatě v Brooklynu, pokračuje Handjani.      

Pokrokáři, nezávislí a liberální demokraté, kteří ve velkých počtech hlasovali pro Sanderse, drží podle analytika klíč k vítězství Clintonové nad Donaldem Trumpem. "Pokud chce Clintonová konsolidovat svou podporu v těchto významných voličských segmentech, musí je přesvědčit, že navzdory své minulosti je ochotná kráčet ve stopách prezidenta Obamy a neusilovat o vojenské řešení každého palčivého zahraničněpolitického problému," myslí si expert.  

Handjani se domnívá, že jestřábí instinkty Clintonové nepochybně nevybočují z hlavního proudu amerického zahraničněpolitického establishmentu. V letošním volebním roce má však demokratická kandidátka podle odborníka dva problémy: Zaprvé, v předchozích dvou prezidentských volbách přijal demokratický tábor zahraniční doktrínu prezidenta Obamy, která se dá stručně definovat jako upřednostňování vyjednávání a spolupráci před konfrontací a jednostrannými akcemi. Sanders pak prokazuje podobný pohled na roli Spojených států ve světě, doplňuje odborník.    

Druhý problém, který analytik identifikoval, spočívá v tom, že soupeř Clintonové v prezidentských volbách, Donald Trump, neustále vysílá zprávu, že Amerika si nabrala příliš těžké břemeno, když zajišťuje globální bezpečnosti svým spojencům, aniž by z toho měla dostatečné obchodní zisky. "Tato argumentace získává na popularitě v republikánské straně, která stále více považuje nekonečné vojenské kampaně na Blízkém východě za vylévání krve a peněz," deklaruje Handjani. Soudí, že z tohoto důvodu snaha Clintonové spoléhat se na tvrdou sílu coby prostředek pro šíření amerických zájmů se bude jen těžko prodávat  ve volebním roce, kdy voliči zřejmě preferují spíše zdrženlivost než vojenský avanturismus.  

Limity americké síly

Namísto toho, aby přijala Obamovu zahraniční politiku vojenské zdrženlivosti, Clintonová ve svém velkém zahraničněpolitickém projevu minulý týden signalizovala, že by se pokusila utlumit konflikt v Sýrii vyhlášením bezletové zóny, tedy tím, co Obamova administrativa vyloučila v obavě z hlubšího zatažení USA do syrské občanské války a rizika střetu s Ruskem a Íránem, hlavními patrony Asadovy vlády, uvádí analytik. Dodává, že demokratická kandidátka se nechala slyšet, že by též obnovila "nezničitelné pouto" s izraelským premiérem Banjaminem Netanjahuem.

Téma bezpečnosti Izraele je sice podle odborníka známkou každé prezidentské kampaně ve Spojených státech, ale Clintonová otevřeně podpořila izraelského předsedu vlády, který opakovaně útočil na Obamu, snažil se torpédovat jeho klíčovou zahraničněpolitický úspěch - jadernou dohodu s Íránem - a jen na oko usiloval o progres v mírovém procesu s Palestinci.   

Takové postoje Clintonovou odcizují od Sandersových stoupenců, kteří - stejně jako Obama - ctí závazky vůči izraelské bezpečnosti, ale také si uvědomují komplikace, které okupace a pokračující expanze izraelských osad způsobuje americkým bezpečnostním zájmům na Blízkém východě a v palestinské společnosti, myslí si Handjani. "Chtěli by, aby Spojené státy hrály více nestrannou roli," konstatuje expert. Doplňuje, že Clintonová doposud neukázala jakoukoli vůli konfrontovat izraelské zastánce tvrdé linie, kteří komplikují dosažení míru.   

"Aby Clintonová porazila Trumpa, nesmí se obracet k americkému zahraničněpolitickému statutu quo, který je založen na teorii, že vojenská síla a intervence jsou klíčem k míru a prosperitě - a přinesly v těchto ohledech jen velmi málo," apeluje Handjani. Připomíná, že během více než dvou desetiletí, kdy se americká vojska angažují ve vojenských operacích na Blízkém východě, se rebelie a nestabilita zvýšily, nikoliv snížily.      

Analytik oceňuje Baracka Obamu za to, že se vydal jinou cestou. Vyzdvihuje jeho důraz na vyjednávání s dlouhodobým nepřítelem Íránem, který přinesl přelomovou jadernou dohodu, tedy něco, co se zdálo jako nedosažitelné v dobách, kdy Bílý dům okupoval George W. Bush."Clintonová potřebuje ukázat, že dokáže být bez problémů stejně zdrženlivá a že chápe limity americké síly a její efektivity," uzavírá odborník s tím, že právě tento pohled tvoří podloží světonázoru zastávaného příznivci Obamy a Sanderse.   

Témata:  USA,  Hillary Clintonová