reklama

Vojenský projekt selhal

"Nepochybně, pár kandidátů slibuje, že v případě zvolení budou eskalovat probíhající vojenské tažení proti Islámskému státu (IS)," připouští Bacevich. Avšak dle jeho názoru je IS pouze výrazem mnohem většího a složitějšího fenoménu. Domnívá se, že i kdyby byl IS zítra zcela vybombardován, objevil by ještě větší problém.       

Nazvat tento problém terorismem by však dle historika znamenalo dát přednost pohodlnosti před pochopením. "Je to jako nazvat univerzitní fotbal sportem," deklaruje expert s tím, že takový přístup bude znamenat opomenutí všech špinavých, penězi nasáklých aktivit, které probíhají mimo univerzitní hřiště.   

Bacevich tvrdí, že to, co Američané nazývají terorismem, lze přesněji definovat jako násilné vyústění chronicky nefunkční politiky a ekonomické zaostalosti, které postihly velké části muslimského světa, přičemž je umocňuje hluboké sektářské rozdělení, zhoubné dědictví evropského kolonialismu a také existence Izraele. To vše lze nalézt v projevech antipatií vůči Západu a především pak Spojeným státům, soudí odborník. Dodává, že pokud má válka proti terorismu uspět, bude třeba zaměřit především se na podmínky, které umožňují růst oněch antipatií.  

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Historik připomíná, že již několik desetiletí probíhají v blízkovýchodním regionu riskantní americké vojenské akce v naději, že přinesou úspěch. Odkazuje na bombardování, razie, invaze a okupace. Američtí vojáci eliminovali nebezpečné jedince, osvobozovali utlačované, pomáhali potřebným, propagovali demokracii a realizovali ambiciózní projekty obnovy národů, vyjmenovává Bacevich. "Za rozhazování bilionů bojovali, trpěli a umírali. Zajisté pak zabíjeli v mnohonásobně větších počtech," deklaruje expert.         

Tato námaha však nedosáhla téměř ničeho, soudí odborník. Připomíná, že širší Blízký východ se otřásá na pokraji rozpadu. Od Libye přes Irák po Afghánistán nalezneme dle Baceviche důkazy o tom, že americký vojenský projekt selhal. "Pokud něco, nasazení americké síly věci zhoršilo," kritizuje historik.  

"Dokonce i v roce prezidentských voleb příslušníci politické elity země však předstírají opak," nebere si servítky Bacevich. Míní, že v USA přetrvává zažitá a kreativitu postrádající představa z počátku studené války, že americká vojenská síla - tedy více bomb, razií, pozemních vojsk - jednoho dne dá věci do pořádku. Americké vojenské úsilí na širším Blízkém východě pak podle historika dlouho splňuje nepsanou definici šílenství - dělat tu samou věc neustále dokola a očekávat odlišné výsledky.

Tříbodová strategie

Bacevich tvrdí, že alternativy odmítají především ti, kdo do současného stavu hluboce investovali a ze situace permanentní války těží. Odkazuje na jejich argumentaci, že neexistuje jiná možnost než nadále tlačit. Historik však deklaruje, že jsou alternativy, které se sice nelíbí americkému establishmentu, ale mohou fungovat a americký národ z nich může profitovat. V té souvislosti předkládá následující tříbodovou strategii, která by mohla hrozbu radikálního islámu odstranit.      

Prvním bodem je podle experta sebeobrana. Poukazuje, že terorismus představuje malou, byť bezprostřední hrozbu pro USA. Z krátkodobého hlediska tak historik navrhuje poskytnout adekvátní zdroje a efektivní vedení FBI a CIA, Pobřežní stráži, Úřadu pro bezpečnost dopravy a institucím zodpovědným za ochranu amerických hranic. "Nejjednodušeji řečeno, udržení bezpečné Ameriky začíná tím, že zabráníme, aby se k nám dostali darebáci," píše Bacevich.   

Obnovení stability označuje historik za druhý bod. Ze střednědobého výhledu považuje za prioritní zklidnit otřesy, které víří jádro Blízkého východu. Expert varuje, že okupace Iráku a Sýrie na desetiletí, či ještě delší dobu vyžadující stovky tisíc vojáků není úkolem, který by americká armáda dokázala zvládnout a z tohoto důvodu je třeba tyto úvahy opustit. Doporučuje, aby danou práci raději převzaly regionální mocnosti. "Pro Írán, Turecko, Egypt, Saudskou Arábii a ano, pro Izrael představuje takzvaný chalífát skutečně existenční hrozbu," pokračuje Bacevich. Dodává, že úkolem, jemuž americká diplomacie čelí, je ponoukat uvedené znesvářené aktéry, aby si uvědomili, že je v jejich společném zájmu jednat podle toho.  

"Jednoduchý úkol? V žádném případě," přiznává historik. Myslí si však, že taková aktivita již nyní vykazuje větší příslib úspěchu než vázat americká vojska v boji, který ve skutečnosti naleží těm, kdo jsou dění blíže.  

Do třetice je podle Baceviche nezbytné podpořit zastánce změn. Odborník konstatuje, že ne všechny zprávy přicházející z islámského světa jsou špatné a mnoho tamních mladých preferuje modernitu před mučednictvím. "Zde leží dlouhodobé řešení problému, kterému čelíme," deklaruje historik. Myslí si, že pokud muslimové najdou cestu jak spojit víru s moderním životem, mírová koexistence se Západem bude možná. Soudí však, že nepochybně může trvat desetiletí či dokonce celé generace, než se tak stane. "Mezitím však trvalá kampaň kulturních a vzdělávacích výměn pomůže přesvědčit mladé muslimy, že nejsme jejich nepřátelé," uvádí expert.     

Realizace uvedené strategie by vyžadovala trpělivost na straně USA, zdůrazňuje Bacevich. Závěrem však pokládá řečnickou otázku, zda si ve skutečnosti někdo myslí, že více bomb přinese lepší výsledek.