Ve věku 70 let zemřel švédský herec Björn Andrésen, který se nejvíce proslavil rolí ve filmu Smrt v Benátkách z roku 1971. Kromě toho se objevil i v hororu Slunovrat a věnoval se hudbě. Andrésen byl v médiích přezdíván „nejkrásnější chlapec na světě“, s čímž se však potýkal po celý život.
Andrésen zemřel v sobotu 25. října 2025. O jeho úmrtí informovali v neděli Kristian Petri a Kristina Lindströmová, spolurežiséři dokumentu Nejkrásnější chlapec na světě z roku 2021. Petri švédskému deníku Dagens Nyheter sdělil, že herec zemřel v sobotu, zatímco Lindströmová na něj vzpomínala jako na „odvážného člověka“. Příčina smrti nebyla oznámena.
Bylo mu pouhých 15 let, když ho italský režisér Luchino Visconti obsadil do adaptace novely Thomase Manna Smrt v Benátkách. Zahrál si zde postavu Tadzia, krásného chlapce, kterým je posedlý starší muž v podání Dirka Bogardeho. Visconti ho tehdy v tisku označil za „nejkrásnějšího chlapce na světě“, což se pro něj stalo stigmatem.
Andrésen později hovořil o tom, jak negativní zkušenost s Viscontim ovlivnila jeho život. V roce 2003 se svěřil deníku Guardian: „Cítil jsem se jako exotické zvíře v kleci.“ V roce 2021 prohlásil, že natáčení tohoto filmu „mu dost slušně zpackalo život“.
Herec se narodil ve Stockholmu v roce 1955. Poté, co jeho matka spáchala sebevraždu, když mu bylo deset, vychovávala ho babička. Ta ho dle jeho pozdějších slov tlačila do herectví a modelingu, jelikož „chtěla mít v rodině celebritu“.
Přestože ho role ve Smrti v Benátkách ze dne na den vystřelila ke slávě, zážitky z natáčení nebyly vždy příjemné. Visconti ho v jeho pouhých 16 letech vzal do gay nočního klubu se skupinou starších mužů, kde se cítil „velmi nesvůj“. Řekl, že si v dané situaci nemohl dovolit reagovat, protože by to byla „společenská sebevražda“, ale jednalo se jen o první z mnoha podobných setkání.
Andrésen uvedl, že kdyby byl Visconti stále naživu, řekl by mu, ať „se jde vycpat“. Dle jeho názoru režiséra „vůbec nezajímaly“ jeho pocity. Dodal, že nikdy neviděl tolik fašistů a idiotů jako ve filmu a divadle, a označil Viscontiho za „kulturního predátora“, který pro svou práci obětuje kohokoli.
Po Smrti v Benátkách se Andrésen přesunul do Japonska, kde byl film obrovským hitem. Stal se popovou hvězdou a modelem, objevil se v reklamách a získal obrovskou základnu fanynek. Popsal to jako „hysterii“, která se dala přirovnat k The Beatles v Americe. Jeho skutečné ambice však směřovaly k hudbě a stal se z něj uznávaný pianista a hudebník.
V herectví pokračoval, objevil se ve více než třiceti filmech a televizních seriálech, většinou švédské produkce. Svou kariéru označil za „chaos“ a tvrdil, že ho Tadzio pronásledoval až do dospělosti. Prohlásil, že jeho kariéra začala na samém vrcholu a postupně klesala, což pro něj bylo „osamělé“.
V roce 2003 se dostal do novinových titulků, když protestoval proti feministce Germaine Greerové, která bez jeho svolení použila jeho fotografii na obálku své knihy Krásný chlapec. Svou námitku zdůvodnil i svými zkušenostmi s Viscontim. Uvedl: „Dospělá láska k dospívajícím je něco, proti čemu jsem principiálně. Emočně i intelektuálně mě to znepokojuje – protože do toho druhu lásky mám určitý vhled.“ Vydavatelství Thames and Hudson však jeho protest zamítlo s tím, že nepotřebuje jeho souhlas, nýbrž jen souhlas fotografa Davida Baileyho.
S přibývajícím věkem se mu konečně podařilo najít klid. V roce 2019 se objevil v hororu Ariho Astera Slunovrat, kde ztvárnil starého muže, kterému je v rámci pohanského rituálu obětování rozdrcen obličej palicí. Z této role měl Andrésen velkou radost a prohlásil: „Být zabit v hororu je snem každého chlapce.“ Andrésen měl s bývalou manželkou, básnířkou Suzannou Romanovou, dceru Robine a syna Elvina, který zemřel na syndrom náhlého úmrtí kojence ve věku devíti měsíců.
Témata: Björn Andrésen
