reklama

Tři vesnice a jeden městys na Břeclavsku a Hodonínsku teď působí spíše jako jedno velké staveniště. Auta převážející suť, dřevo a stavebniny se prakticky nezastaví, na střechách je pomalu více lidí než v ulicích. Stany a provizorní přístřešky, kde se potkávají dobrovolníci u várnic s jídlem, přátelskou atmosférou trochu připomínají festivalové městečko.

I po deseti dnech přetrvává silný kontrast mezi úzkým pásem, kudy prošlo tornádo, a blízkým okolím. O pár set metrů dál rozkvétají slunečnicová pole, červenají se třešně u cest a výletníci šlapou do pedálů jízdních kol. Kolem zasažených obcí jsou však pole zplanýrovaná, stromy polámané a lidé nemají na výlety pomyšlení.

Kontrast je patrný i uvnitř obcí. Třeba část Moravské Nové Vsi je prakticky nepoškozená, u jednoho domku třeba zůstaly ozdobné hrníčky na laťkovém plotě. Na druhé straně městysu vichr rval střechy a některé ploty úplně zmizely – včetně toho u hřbitova.

Zatím přetrvává všeobecná ochota pomáhat. Poté, co v oblasti začal znovu vcelku spolehlivě fungovat internet, staly se důležitým nástrojem sociální sítě. Lidé ve skupinách na facebooku sdílejí nabídky a poptávky. Někdo potřebuje dlouhé hřebíky, další pár střešních tašek konkrétního typu, jiný elektrocentrálu. Nabídky zahrnují adresnou řemeslnou pomoc, jídlo, ale i velké dodávky stavebního materiálu zdarma.

Sociální sítě ale působí také problémy. Podle hejtmana Jana Grolicha (KDU-ČSL) se často šíří neaktuální, dávno vyřešené požadavky. Lidé odjinud pak mohou mít pocit, že více než miliarda korun vybraná v dobročinných sbírkách není vynakládaná včas a že pomoc úřadů není dostatečná. Hejtman apeluje na veřejnost, aby nešířila staré zprávy a využívala pro poptávku i nabídku pomoci krizová centra. Mnoho lidí ale pořád upřednostňuje sociální sítě pro spojení s konkrétními rodinami, které potřebují pomoc. Chtějí vědět, komu přesně jejich peněžní dary nebo fyzická práce prospějí.

Zatímco některé domky už mají nové střechy a zasklená okna, jiné musí kvůli narušené statice k zemi. Pohled na bagry, které se zakusují do zdí, bývá pro někdejší obyvatele traumatizující, i proto je na místě antikonfliktní tým a psychologická pomoc. U silně poškozených domů ale platí, že aby mohlo vzniknout něco nového, musí nejprve zmizet to staré.

Už nyní je zřejmé, že po obnově, která asi potrvá měsíce a roky, budou obce jiné než před katastrofou. Některé stavby už se obnovovat nebudou, jiné dostanou úplně novou podobu. Stromy pak budou dorůstat několik dekád. Při pohledu na intenzitu práce a nasazení lidí však lze poměrně snadno uvěřit tomu, co kdosi napsal fixem na ceduli u vjezdu do jedné z vesnic: Hrušky povstanou jako fénix z popela.

reklama