Ombudsman se zabýval konkrétném případem, kdy sedmdesátiletému muži v návaznosti na naspořenou částku ve stavebním spoření nabídla stavební spořitelna úvěr k financování bydlení. Muž se jí rozhodl využít a k žádosti o úvěr 58.000 Kč dodal spořitelně potřebné doklady. Nakonec mu však bylo sděleno, že je jeho žádost o úvěr zamítnuta, protože mu už bylo 70 let a je politikou spořitelny neposkytovat seniorům úvěry kvůli omezení rizika případných finančních ztrát.
Muž s jednáním spořitelny nesouhlasil, bránil se stížnostmi, v nichž spořitelnu upozorňoval, že s manželkou doložili nadstandardní příjmy. Odmítnutí z důvodu věku považoval za diskriminační. Stavební spořitelna ho nakonec informovala, že jeho žádost znovu zhodnotila a rozhodla se mu úvěr poskytnout. Muž už ale mezitím dokončil rekonstrukci, kterou měl v plánu, a financování si zajistil z jiných zdrojů. Jednáním stavební spořitelny se cítil dotčený, považoval ho za neetické, necitlivé a diskriminační. Obrátil se proto i na ombudsmana.
Křeček s mužem souhlasí. "Zavedení horní věkové hranice pro poskytnutí krátkodobého úvěru na bydlení představuje přímou diskriminaci z důvodu věku. Stavební spořitelna je bankou a musí postupovat obezřetně, což ale znamená posuzovat úvěruschopnost žadatele, tedy jeho schopnost splácet pravidelné splátky. Je přitom přijatelné, aby byl věk zohledněn a úvěruschopnost u starších lidí byla zkoumána přísněji, ale zcela tuto skupinu zájemců vyloučit jen kvůli věku není ani přiměřené, ani nezbytné," uvedl Křeček.
Ombudsman doporučil stěžovateli, aby se obrátil na Českou národní banku, která vykonává dohled nad bankovními institucemi. ČNB podle něj označila mechanickou aplikaci horní věkové hranice za systémový nedostatek, využila svých dohledových oprávnění nad stavební spořitelnou a dosáhla toho, že stavební spořitelna upravila své vnitřní předpisy. Dotyčná stavební spořitelna by tak už neměla starší klienty automaticky vylučovat z možnosti poskytnutí úvěru na bydlení.
