Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila ptákem roku 2025 konipasa horského, nápadného ptáka s dlouhým ocasem, jehož život je pevně spjatý s vodním prostředím. Ornitologové chtějí tímto výběrem upozornit na důležitost přirozených vodních toků pro zachování biologické rozmanitosti. Ocenění symbolicky předal rehek domácí, který titul nesl v předchozím roce.
Konipas horský je poměrně běžným druhem, jehož přítomnost lze zaznamenat zejména podél tekoucích vod, ale také u vodních nádrží či říčních regulací. Na rozdíl od svého příbuzného konipasa bílého, který se hojně vyskytuje i ve městech, dává přednost přirozeným vodním biotopům. Charakteristickým znakem všech konipasů je neustálé pohupování ocasem, což mu v lidové mluvě vyneslo jména jako „třasořitka“, „třasolka“ nebo „cacorka“.
ČSO upozorňuje, že konipas horský čelí rostoucím hrozbám, mezi které patří regulace a umělé úpravy vodních toků, klimatická změna i expanze nepůvodních druhů rostlin a živočichů. V České republice byly řeky a potoky v minulosti často upravovány, což vedlo ke zkrácení jejich délky až o třetinu a snížení schopnosti krajiny zadržovat vodu. Obnova sladkovodních ekosystémů je proto jedním z klíčových bodů evropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti.
„Přestože je konipas horský přizpůsobivý, potřebuje ke svému životu zdravé vodní ekosystémy. Výstavba přehrad, zatrubňování potoků a zarůstání koryt invazními druhy, jako je křídlatka japonská, mu znemožňuje volný pohyb a hledání potravy,“ vysvětluje Lukáš Viktora z ČSO.
Samec konipasa horského je na jaře výrazně zbarvený – jeho spodní část těla září žlutou barvou, zatímco horní strana je šedavá. V období toku se mu na bradě objeví charakteristická černá skvrna. Jeho zpěv tvoří řada krátkých, ostrých tónů, dobře slyšitelných i v hlučném prostředí říčního toku.
Pohupování ocasem má podle odborníků více možných vysvětlení. Jedna teorie říká, že tím konipas odhaluje predátory – jakmile přistane na zemi, začne kývat ocasem, čímž může vylákat ukrytého útočníka, dokud je ještě ve střehu. Jiná hypotéza tvrdí, že tímto pohybem plaší hmyz, kterým se živí.
Konipasi hnízdí v blízkosti vody, často v dutinách, skalních štěrbinách, ale i pod mosty či lávkami. Samice klade pět až šest vajec a může zahnízdit i dvakrát nebo třikrát ročně. Úspěšnost hnízdění závisí především na počasí a dostupnosti potravy, kterou tvoří hmyz, pavouci, drobní korýši, ale i pulci či rybí potěr.
Většina populace konipasů horských zimuje ve Středomoří, avšak někteří jedinci zůstávají v Česku i během chladných měsíců. Ornitologové proto vyzývají veřejnost, aby zaznamenávala jejich zimní výskyt do faunistické databáze Avif.
ČSO doporučuje zachovávat přirozený ráz vodních toků a podporovat jejich revitalizaci. Důležitá je také instalace polobudek v blízkosti vody, například pod mosty, které mohou konipasům sloužit jako bezpečné hnízdiště.
„Konipas horský je nádherným příkladem toho, jak úzce je ptačí svět propojen s vodními ekosystémy. Ochrana říčních toků a mokřadů není důležitá jen pro něj, ale i pro celou naši krajinu,“ uzavírá Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.
Témata: ptáci
