reklama

"Pomocí digitálních triků, na kterých se pracuje ve dvou studiích, oživíme hlavní představitelku, kterou byla Felliniho manželka Giulietta Masinová, zesnulá v roce 1994, i Valérii Kaplanovou. Na Slovensku je příběh oblíbený jako tady Tři oříšky pro Popelku. Vychoval celé generace; dodnes ho zhlédly přes tři miliony lidí, počet televizních diváků ani nelze sečíst. Bez Perinbaby zkrátka nejsou na Slovensku Vánoce," řekl filmař ČTK. Oslava osmdesátin ho 30. dubna zastihne v plné práci.

Podle svých slov si přidělává problémy sám. "Když stříhám film, chci být nejlepší střihač, když jsem za kamerou, nejlepší kameraman, když režíruji, nejlepší režisér a když píšu, chci být nejlepším scenáristou na světě. Tak se stane, že si toho spoustu navymýšlím. Při natáčení se pak ptám, který idiot to napsal, protože se to nedá udělat," vysvětlil.

"Znám dvacet návodů, jak udělat špatný film, ale neznám jediný recept na ten dobrý," tvrdí. Podle něj minula doba filmových nadšenců, vystřídali je ti, kteří by z pohodlnosti namísto pod Tatrami natáčeli v ateliéru. Vadí mu, že dnes točí i lidé bez odborného vzdělání a talentu. "Na prvním místě je nápad, hned za ním musí být snaha nenudit. Píšu na počítači, stříhám a točím složitou technologií. Fellini televizi nenáviděl, ale kdyby teď žil, musel by se jí poklonit. Techniky se nesmíme bát, pokud chceme oslovovat diváky. Musíme ji zvládnout, či od toho odejít. A odejít od filmu je jako odejít od všeho, i od života. Pokud vás něco baví, tak to musíte dělat," dodal.

Stále lituje, že chystaný koprodukční historický projekt Slovanská epopej přejmenovaný na Zapomenutý epos se mu nepodařilo realizovat. I vinou absence domácí finanční podpory. Jakubisko představil své snímky na 84 festivalech na světě. Celý život se snaží, aby jeho filmy byly jako víno, které je léty lepší. "U některých se mi to povedlo a poznal je svět," dodal.

Před pěti lety vydal vzpomínkovou knihu Živé stříbro s bilancí 33 let svého života a slíbil tehdy pokračování. "Vlastně je už teď hotové, vyjde snad v létě. Píšu v něm o letech normalizace na Slovensku, kdy se mi změnil život. Najednou jsem nemohl skoro nic. A tak vzpomínám na to, co se dělo kolem mě, jak se měnili lidé v bratislavském studiu Koliba. Na internetu o tom nic nenajdete. Přitom ti, kteří mi zasahovali do života, sedí na určitých místech ještě dnes," vysvětlil.

Podle Jakubiska je jeho magickým číslem osmička. Nejen proto, že se narodil v roce 1938, ale i v dalších "osmičkových" letech točil své nejlepší filmy. "A protože je i letos takový rok, věřím, že Perinbabu konečně dodělám. Že se mi povede i další projekt Třetí pohlaví o reinkarnaci a snad i ten Zapomenutý epos. To bych umřel spokojeně a šťastně," dodal. Je workoholik, vždycky tvrdil, že film bez diváků je mrtvý film, prozradil o svém životním krédu. Vyznává i to, že smyslem umění je naplnit diváka úžasem.