Počasí každý rok láme rekordy. Řešení svět dodnes nenašel

Situace by se mohla dále zhoršit, pokud vlády nepřijmou nezbytná opatření. Americký prezident Donald Trump například oznámil, že plánuje opět vystoupit z Pařížské dohody o klimatu a rozšířit těžbu fosilních paliv. Takové kroky nejenže zpomalují snahy o snížení emisí, ale také zvyšují riziko překročení klimatických bodů zlomu, které povedou k nevratným změnám planety.

Konference OSN o změně klimatu (COP) je jedním z mála globálních fór, kde se mohou zástupci států sejít a řešit dopady globálního oteplování. Nicméně i po téměř třiceti letech těchto summitů zůstává klíčový problém – stále rostoucí spotřeba fosilních paliv – neřešený, upozornil server The Conversation.

Poslední konference, COP29, která se konala v listopadu 2024 v ázerbájdžánském Baku, skončila pouze vágním závazkem mobilizovat do roku 2035 alespoň 300 miliard dolarů ročně na pomoc rozvojovým zemím s přizpůsobením se změnám klimatu. Tato částka je přitom méně než čtvrtina z 1,3 bilionu dolarů, které tyto země podle odhadů potřebují každý rok.

Dalším výsledkem COP29 bylo schválení pravidel pro uhlíkové trhy v rámci Pařížské dohody. Tyto mechanismy umožňují firmám a vládám kupovat uhlíkové kredity, aby kompenzovaly své emise například výsadbou lesů nebo podporou obnovitelných zdrojů energie.

Problémem však je, že uhlíkové trhy se dosud neukázaly jako efektivní nástroj ke snižování emisí – spíše slouží k zajištění zisků soukromého kapitálu. Velcí znečišťovatelé tak mohou dál vypouštět emise, místo aby skutečně investovali do jejich redukce. Navíc panují obavy z nedostatečné transparentnosti a kvality těchto opatření. Byly zaznamenány případy dvojitého započítávání emisních úspor a existují pochyby o dlouhodobém uložení zachyceného CO₂. Některé projekty zalesňování navíc zasahují do práv místních komunit.

Navzdory prohlášení na COP28 o „konci éry fosilních paliv“ se na COP29 nepodařilo přijmout žádná konkrétní regulační opatření, která by tento závazek naplnila. Přitom spalování fosilních paliv stojí za 83 % všech emisí CO₂ způsobených lidskou činností a jejich postupné vyřazení je nejúčinnější cestou ke zmírnění globálního oteplování.

Hlavní překážkou je enormní vliv fosilního průmyslu. Za posledních 50 let vydělávaly těžební společnosti na fosilních palivech 2,8 miliardy dolarů denně a nejsou ochotny se tohoto byznysu vzdát. Na COP29 se zúčastnilo více než 1 700 lobbistů spojených s fosilním průmyslem – což bylo více než počet delegátů z deseti nejzranitelnějších států dohromady.

Další problém představovaly země jako Saúdská Arábie, které aktivně blokovaly snahy o omezení těžby fosilních paliv. Ázerbájdžánský prezident dokonce na zahájení summitu označil ropné zdroje své země za „dar od Boha“ a vláda oznámila plány na zvýšení produkce zemního plynu v příštím desetiletí.

A k tomu nyní přibyla i Trumpova snaha o zintenzivnění těžby ropy a plynu ve Spojených státech.

Hledání globálních řešení pro klimatickou krizi musí být postaveno na mezinárodní spolupráci. Historické úspěchy, jako byl Montrealský protokol vedoucí k obnově ozonové vrstvy, dokazují, že pokud se země shodnou na vědecky podložených opatřeních, lze dosáhnout skutečných výsledků.

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) je nezbytné zcela zastavit nové investice do těžby uhlí, ropy a plynu a předčasně ukončit některé již existující projekty.

Prvním krokem by mělo být odstranění obrovských dotací fosilnímu průmyslu, které v zemích G20 dosahují až 70 miliard dolarů ročně. Bez těchto subvencí by se mnoho těžebních projektů stalo ekonomicky neudržitelnými, což by výrazně urychlilo přechod na obnovitelné zdroje energie.

Zároveň je nutné změnit mezinárodní smlouvy tak, aby chránily veřejné zájmy namísto zahraničních investorů, kteří těží z ochranných doložek ve smlouvách a požadují miliardové kompenzace za předčasné ukončení těžebních projektů.

Decarbonizace také musí probíhat spravedlivě. Bohaté státy s vysokou schopností přechodu na obnovitelné zdroje by měly postupně ukončovat těžbu jako první a zároveň poskytovat finanční i technologickou podporu chudším zemím. Je rovněž nutné okamžitě zastavit projekty, které porušují lidská práva nebo mají závažné ekologické dopady.

Vědecké nástroje, jako je Atlas nevyužitelných fosilních paliv vyvinutý Barcelonskou univerzitou, mohou pomoci určit, které oblasti by měly být prioritně chráněny před těžbou.

Mezinárodní koordinaci při ukončování těžby lze posílit prostřednictvím iniciativ, jako je Smlouva o nešíření fosilních paliv (Fossil Fuel Non-Proliferation Treaty) nebo aliance Beyond Oil and Gas Alliance.

Fosilní průmysl se sám může podílet na přechodu tím, že využije své investiční možnosti a technologické know-how k masivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Investice do čisté energie jsou dnes nejen výnosnější než fosilní sektor, ale také vytvářejí kvalitní pracovní místa.

Současné klimatické plány mohou fungovat, ale jen pokud se podaří zabránit vlivu fosilního průmyslu na rozhodování a prosadit skutečně ambiciózní opatření.

Pokud svět nezasáhne teď, varuje generální tajemník OSN António Guterres, vydáváme se na „dálnici do klimatického pekla“. A to nejen s devastujícími dopady na ekosystémy a ekonomiky států, ale nakonec i na samotné těžařské firmy a vlády, které se stále upínají ke krátkodobým ziskům z fosilních paliv. 

Témata:  počasí,  klimatická změna