Fóbie: Proč jimi trpíme a jaké jsou?

U některých fóbií psychologové znají přesnou příčinu, jiné stále čekají na to, až budou vědeckou obcí vnímány jako oficiální fóbie. Nedávné testy s batolaty třeba odhalily i to, že lidský strach z hadů nebo pavouků může být už vrozený. Dětem ukazovaly fotografie těchto zvířat, i když s nimi do styku ještě nikdy nepřišly, přesto se jejich zorničky rozšířily strachem.

Mezi nejrozšířenější fóbií však patří strach z výšek. Z 2088 respondentů až 23 procent odpovědělo, že na vyhlídkovou věž je dostane málokdo. Dalších 30 procent pak odhalilo, že z výšek mají strach, který však dokážou překonat. Zajímavostí je, že čím starší jsme, tím víc se taky bojíme. Podle vědců touto fóbií trpí hlavně ti, kteří velmi špatně odhadnou vzdálenost. Čím horší v to jsme, tím víc se pravděpodobně bojíme.

Mezi zvířaty má nejhorší pověst nejspíš had. Odborně se nazývá ofidiofobie a patří mezi druhou nejrozšířenější fóbií. Přiznalo se k ní 21 procent respondentů, dalších 31 se v přítomností hadů necítí taky úplně nejlíp. Někteří touto úzkostí trpí natolik, že se nedokáží v klidu podívat ani na fotografii zvířete. Podle vědců se lidé s touto fóbií již narodili, což může odkazovat na jejich instinkt přežití. Většina hadů je však neškodná a zaútočí jen v případě, když se sami cítí být v ohrožení.

Pokud i vy máte problém mluvit před publikem, pak nezoufejte, stejně je na tom i pětina lidské populace. Psychologové neví, čím je to způsobené, ale ví, že se jedná o velmi rozšířený strach. U některých se projevuje zvýšenou citlivostí nebo úzkostí, jiným se svírá žaludek a někteří dokonce znehybní strachem.

Arachnofóbii jako pojem zná většina lidí, přestože se v žebříčku umístila až na čtvrtém místě. Trpí jí kolem 18 procent lidí, a podobně jako u hadů, i tahle může být člověku vrozená. I v tomhle případě v tom hraje roli nejspíš náš instinkt přežití, ačkoliv přesné důvody psychologové zatím neznají.

Nejspíš i vy znáte někoho s klaustrofobií, nebo možná sami trpíte úzkostí, když jste zavření v příliš malých prostorách. Podobně jako strach z výšek, i zde hraje roli naše odhad vzdálenosti. Touto fóbií trpí 14 procent lidí a zajímavostí je, že i když jeden člověk může mít několik fóbií, jen málokdy dochází ke kombinace strachu z malého prostoru s úzkostí z výšek.

Zoofóbie patří mezi ty nejčastější a 9 procent lidí, zejména dospělých, má nepřoknatelný strach z myší. tato oblast stále čeká na hlubší prozkoumání, ale mnoho pychologů se domnívá, že tím reaguje naše podvědomí na nebezpečí, že tvorové jako myši jsou častým přenašečím nemocí a epidemií. Myši, krysy a potkani jsou také často v dětských seriálech vykreslovány jako špatné a záporné charaktery, tato fóbie tak mohla vzniknout naučením se.

Osm procent lidí pak omdlívá při pohledu na injekce a jehly, občas je to nadliský úkol jim odebrat trochu krve k lékařskému zkoumání. Až do roku 1994 přitom nebyl tento strach souzen jako možná fóbia, od 90. let však na toto téma vzniklo mnoho studií. Podle psychologů to má co dočinění s tím, že naši předkové umírali na bodné rány. Strach z injekcí se pak často přirovnává ke strachu ze smrti.

I v dnešním moderním světě se pořád najde 7 procent obyvatelstva, které se bojí létání a letadel obecně. Nejčastěji je tato úzkost spojená s myšlenkou, že dojde k tragické havárii. Zajímavostí přitom je, že v minulosti bylo mnohem více lidí, kteří podobnou fóbií trpěli. Čím víc se stávají letadla běžnou součástí hromadné dopravy, tím víc klesá pochybnost v nich.

Devátou nejrozšířenější fóbií je pak strach z davů, kterým trpí kolem 4 procent lidí. Tato úzkost většinou vede k dalším poruchám, postižení lidé v těch nejhorším případech nedokáží vycházet z domu. Lidé trpící agorafobií, jak se odborně nazývá, mívají těžké záchvaty paniky, pokud se cítí lapeni, nedostatečně chráněni, pokud mají pocit, že ztrácejí kontrolu nebo jsou příliš daleko od své „bezpečné zóny“.

Na desátém místě se pak umístil v průzkumu strach z klaunů, kterým trpí zhruba 4 procent lidí. Tento úzkostlivý vztah však nebyl doteď psychology přiznán jako oficiální fóbie, přesto je mnoho lidí přesvědčeno o tom, že jí doopravdy trpí. Podle lékařů je znázornění klauna rozličné napříč kulturami i v myslích lidí a nejvíc stresující pak, když daný klaun neodpovídá jejich zažité představě.

Problémem taky je, že i přes rozesmáté tváře jsou lidé neustále v nejistotě, jaké emoce vlastně maska vyjadřuje. Psychologové popsaly, že obličeje klaunů působí na každého jinak, jeden je vnímá radostně, jiný za tím vidí agresi či smutek.

Témata:  zajímavosti,  Petřínská rozhledna v Praze,  EuroZprávy.cz