První poprava na eklektickém křesle? Odsouzenci se kouřilo z hlavy, svědci omdlévali

Nejběžnějším trestem smrti v 19. století bylo oběšení, ale postupem času bylo čím dál tím více kritizováno, protože poprava trvalo někdy i 30 minut, než došlo k smrti na nedostatek kyslíku. Konec století navíc přinesl mnoho nových vynálezů a jedním z největších z nich byl i elektrický proud. A bylo tak otázkou času, kdy někoho napadne spojit trest smrti s novým vynálezem. Jenomže ještě nebyl úplně ideálně dořešen způsob, jakým elektřinu zavést.

Vynálezce žárovky Thomas Edison měl za to, že nejlepší by bylo používat stejnosměrný proud, ale záhy se dostavily problémy s provozem generátorů. Proto požádal o radu jiného slavného vynálezce, Nikolu Teslu, ale ten ho zklamal. Tvrdil totiž, že jediným řešením je využití střídavého proudu – ale to bylo přesně to, co Edison nechtěl slyšet. Generátory střídavého proudu se kterými přišel jeho protivník Westinghouse totiž velmi rychle začaly Edisonovi konkurovat.

V té době za Edisonem přišel zubař Alfred Southwick, který v roce 1881 uviděl nehodu, při které opilec spadl na elektrický generátor a zemřel. To přivedlo Southwicka k myšlence, že poprava elektrickým proudem by byla rychlá a bezbolestná. Rozhodl se proto za tímto účelem upravit zubařské křeslo, protože ale neměl dostatečné znalosti o elektrickém proudu obrátil se na jeho největšího propagátora Edisona. Ten ale odmítl, s odůvodněním, že je odpůrce trestu smrti a zubaře odkázal na svého konkurenta Westinghouse. Přitom doufal, že spojení střídavého proudu s elektrickém křeslem poškodí reputaci konkurenta. Westinghous ale jeho záměr prokoukl a odmítl se na výrobě elektrického křesla angažovat.

Nakonec byl výrobou křesla pověřen Harold Brown, jeho práce ale byla potají sponzorována Thomasem Edisonem. Edison byl ochotný do elektrického křesla ochotný investovat značný obnos, ovšem pod jedinou podmínkou – elektrické křeslo bude napájeno střídavým proudem. Brownovi se nakonec podařilo křeslo zkonstruovat, a dokonce bylo i schváleno americkou vládou pro vykonání trestu smrti.

První poprava se příliš nezdařila 

Prvním člověkem odsouzeným k trestu smrti elektrickým proudem byl jistý William Kemmer. Německý přistěhovalec do USA, který zavraždil svou dlouholetou družku. Poprava byla naplánována na 6. 8. 1890 a zpočátku to vypadalo na rychlý a jednoznačný průběh, za pouhých 17 sekund bylo po všem. Vynálezce křesla Southwick dokonce údajně prohlásil „Toto je vyvrcholení mé desetileté práce a úsilí. Žijeme dnes v lepší společnosti.“ Jenže to se trochu přepočítal, Kemmer totiž ještě stále žil.

Byl nutný druhý pokus, pro jistotu se zvýšeným elektrickým napětím. Aby nedošlo k podobnému fiasku, bylo tentokrát křeslo zapnuté několik minut. Někteří svědci v průběhu popravy omdleli, jiní tvrdili, že cítili pach spáleného masa nebo kouř vycházejí z hlavy odsouzeného Kemmera. Westinghouse průběh popravy údajně okomentoval „Bylo by lepší, kdyby použili sekeru.“ Ironické na tom je, že právě sekera byla vražedným nástrojem, který Kemmer použil k vraždě své družky.

Přestože poprava měla daleko do zamýšleného ideálního průběhu, elektrické křeslo se v USA  běžně používalo něco přes sto let, dnes je preferována smrtící injekce. Válku o podobu elektrického proudu nakonec Edison prohrál, a tak dnes využíváme zejména střídavé proudu. Nakonec mu nepomohlo ani spojení střídavého proudu s elektrickým křeslem ani veřejné ukázky jeho nebezpečnosti, které prováděl na zvířatech. Nejznámější obětí těchto pokusů byl cirkusový slon Topsy. Edison nakonec přiznal, že udělal chybu, když neposlechl Teslovu radu.

Témata:  popravy,  trest smrti,  elektřina