Kromě boje o snižující se populace velryb mohly ve vyhynutí megalodona sehrát roli i jiné faktory. Vyhynutí největšího žraloka, který kdy žil, je pro vědce dlouhodobě záhadou. Navrhli mnoho možných příčin, včetně ztráty životního prostředí, úbytku kořisti a environmentálních tlaků, například změny mořské hladiny.

V nejnovější studii vědci analyzovali izotopy zinku v zubech žijících i vyhynulých žraloků, aby pochopili stravu dávno vyhynulého predátora.

Chemické stopy v zubech žijících žraloků a 13 fosilních zubech podle nich naznačují, že velký bílý žralok a megalodon měli kdysi podobné postavení v potravním řetězci a mohli soupeřit o stejnou potravu, včetně velryb, delfínů a sviňuch. Studie publikovaná v odborném časopise Nature Communications také podporuje myšlenku, že predátor nemusí být největší, aby nakonec ovládl ekosystém.

"Je to další střípek do skládačky důkazů, že v době, kdy ještě žili, probíhala v oceánech soutěž o vodní zdroje potravy mezi dnešním velkým bílým žralokem a megalodonem," uvedl Thomas Tutken z německé Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči, který studii vedl.

K vyřešení záhady, co se stalo s megalodonem, je ale zapotřebí další práce, uvedla Catalina Pimientová z univerzity ve velšském Swansea. Podle vědkyně bylo vymírání tohoto druhu v posledním desetiletí zkoumáno z mnoha různých úhlů a jiné studie naznačují více faktorů. "Záhadou zůstává, čím se megalodon živil a do jaké míry soupeřil s ostatními žraloky," dodala.

Megalodon, v překladu velký zub, se pohyboval v oceánech přibližně před 22 miliony let až do doby před třemi miliony let. Byl třikrát větší než velký bílý žralok, mohl dorůstat délky až 18 metrů a vážit až 60 tun.