reklama

Jennifer Johnstonová a Andrew Joy z Univerzity Západního Nového Mexika zjistili, že lidé, kteří páchají masové vraždy, obvykle sdílejí tři hlavní znaky: Trpí závažnými depresemi, sociální izolaci a patologickým narcisismem. Experti se domnívají, že hromadné střelby jsou na vzestupu a ruku v ruce s nimi roste i mediální pokrytí. To ale nepovažují za správné.

Zamysleli se proto nad tím, jestli vede vraždění k většímu mediálnímu pokrytí, nebo zda je to naopak, a sice že intenzivnější pokrytí ze strany tisku vede k intenzivnějšímu vraždění. Vědci proto analyzovali dostupná data o pokusech nebo činech zabití více osob na veřejných místech a zdroje o nich v médiích.

Zjistili, že za pozorovaný nárůst masového vraždění je z velké části zodpovědná takzvaná "mediální nákaza". Podlě vědců je totiž zřejmé, že masových vražd přibývá v souvislosti s rozsáhlým a dramatickým mediálním pokrytím. Svou roli na tom mají i sociální sítě, kterými se podobné události šíří velmi rychle.

Odborníci upozorňují, že právě informování o masovém vraždění svým způsobem oslavuje útočníky a upozaďuje jejich oběti. Média se sice podle vědců mohou bránit tím, že veřejnost má právo na informace, svým způsobem ale prý využívají toho, že brutální činy přilákají čtenáře k monitorům či je donutí si koupit noviny.

Johnstonová v souvislosti s tím podotkla, že profil masových vrahů je stále stejný. Často jde, alespoň v Americe, o bělochy prohlašující se za heterosexuály mezi 20 a 50 lety. Problém je v tom, že sami sebe vnímají jako oběti a je u nich výrazně  vysoká touha po slávě. V tom je ale háček, protože ta mezi střelci vzrostla až v polovině devadesátých let po objevení celodenního zpravodajství a internetu.

Psychologové vytvořili několik modelů šíření mediální nákazy a tvrdí, že právě vliv médií na potencionální střelce je naprosto zásadní. V devadesátých se totiž v USA střílelo jen asi třikrát za rok, dnes se to děje v průměru jednou za 12,5 dne.

Johnstonová a Joy mají řešení, to je ale v dnešním světě prakticky nereálné. Podle vědců by masová média a sociální sítě měly uzavřít dohodu a nezveřejňovat jména, obličeje, životní příběhy ani prohlášení vrahů. Do jednoho až dvou let by se potom měl svět stát svědkem dramatického poklesu masových vražd. 

Že takový princip funguje v praxi dokládá i historie. V devadesátých letech média přestala informovat o sebevraždách celebrit, když se zjistilo, že šlo o nakažlivé sebevraždy. Zástupci vlády, vědců a médií se dohodli se na tom, že o těchto případech nebudou nadále informovat, a množství sebevražd celebrit znatelně pokleslo.

Něco takového ale zřejmě není v současném světě bez příslušné legislativní úpravy možné. Přítom právě mediální pozornosti využívají zejména teroristé nejen s arabskými kořeny, jejichž primární cíl je nastolit strach a rozšířit podvědomí o své existenci mezi co největší množství civilních obyvatel.