Trump není tyran. Do historie vstoupí jako slabý a neefektivní prezident, tvrdí proslulý americký politolog

Už během Obamovy vlády byla reforma zdravotnictví Obamacare (oficiálním názvem Patient Protection and Affordable Care Act) ostře kritizována republikány. Asi 60krát hlasovali o tom, aby se části nebo celá reforma zrušila. Republikánský kandidát Trump šel do prezidentských voleb s toutéž kritikou. Vzhledem k jeho vítězství a většině republikánů v Kongresu se zdálo, že Obamacare je záležitostí minulosti. Navzdory k tomu se v pátek nenašel ve Sněmovně reprezentantů dostatek hlasů, aby Obamacare mohla být zrušena.

Trump ihned po debaklu zaútočil na demokraty, kteří skutečně jednotně stáli za reformou. Republikáni by ale díky své většině mohli prosadit Trumpův návrh, a to i kdyby 26 z nich přeběhlo na druhou stranu. To, že přeběhlíků bylo nakonec víc, podle Fukuyami jen ukazuje na hluboké rozdělení, které dnes vládne v republikánské straně. Před 75lety by bylo nemyslitelné, připomíná Fukuyama, aby republikánský prezident spolu s republikánskou většinou v Kongresu nedokázal tyto přeběhlíky přesvědčit pomocí úplatků či hrozeb a prosadit svůj návrh.

Dnes však republikánská strana postrádá stranickou disciplínu a je roztříštěná do mnoha menších partají, které podléhají různých vnějších bohatým či jinak vlivných zájmových skupin – jako např. hnutí Tea Party. Prezident, přes veškerou svou moc, je silný jen do té míry, že může být tvůrcem konsensu a prosazovatelem v systému široce sdílených pravomocí, vysvětluje Fukuyama proč Trump nemůže prosadit svou vůli navzdory Kongresu. Je to Kongres, kdo má podle americké ústavy většinu pravomocí, ne prezident.

Díky tomu Trump nebude zřejmě takový tyran, jak se obávali a obávají demokraté, domnívá se Fukuyama. Samotná povaha amerického politickému systému mu to nedovoluje. Podle Fukuyami toto selhání naznačuje, že Trump přes všechny svá silácká prohlášení bude v knihách dějepisu zapsán jako slabý a neefektivní prezident, potýkající se stejnými brzdami protiváhami jako jím kritizovaný předchůdce. Když se Trumpovi nepodařilo prosadit návrh, který teoreticky měl mít velmi vysokou podporu mezi republikány, u dalších, zvláště těch týkajících se obchodu, lze očekávat ještě větší rezistenci od členů republikánské strany.

Trump si povzdechl, že měl před otázkou zdravotní reformy přijít s návrhem týkajících se daní, Fukuyama se ale nedomnívá, že by výsledkem byl nějak lepší.

Trump by rád prosadil tzv. hraniční daň (border adjustment tax), podle které by firmy již nemohly odečíst náklady dováženého zboží ze zdanitelných příjmů (import), zatímco ty (americké) firmy vyvážející zboží by zdaněny nebyly (export). Business Interest zmiňuje, že návrh děsí malé dovozce a velké řetězce diskontních obchodních domů jako Wal-Mart a Koch jej přímo nesnáší. Právě tyto mocné zájmové skupiny využijí Kongres k tomu, aby za každou cenu zabránily prosazení této daně, domnívá se Fukuyama. To samé platí pro ambiciózní iniciativu infrastruktury. Blok Tea Party bude neúnavně proti tomu, aby se na to věnovaly jakékoliv federální peníze. A i kdyby to Kongres schválil, soudy a státy budou mít zásadní slovo v tom, jak a zda projekty jsou realizovány.

Fukuyama tvrdí, že jediný způsob, jak by Trump mohl se stát silným prezidentem a přetnout mocné pavučiny zájmových skupin, by bylo spojit se s demokraty a vyšachovat tak Tea Party mimo hru. Nemyslí si ale, že by se to mohlo stát. Trump se příliš soustředí na udržování si kontroverzní pověsti, udržování podpory patolízalů a uspokojení konzervativních ideologů, jejichž návrhy paradoxně jdou zcela proti požadavkům pracovní třídy, která Trumpa volila. Zatímco v Latinské Americe populističtí politici přicházejí se stejně populistickými sociálními programy, ironicky poznamenává Fukuyama, naši populističtí politici jim berou i ty malé výhody, které mají.

Navíc, mezi demokraty a Trumpem je vykopán tak velký příkop vzájemných urážek a příkoří, že i kdyby Trump přišel s bílou vlajkou, demokraté by jej kvůli vlastním zájmům odmítli. Podle Fukuyami na to ukazují obstrukce, kterou demokraté dělají s jmenováním Neila Gorsucha, neobyčejně kvalifikovaného právníka, k Nejvyššímu soudu. Je proto pravděpodobné, že Trump bude pokračovat ve stejném kurzu jaký byl za jeho předchůdců a nebude schopen vykořenit minoritní zájmové skupiny a dosáhnout politického konsensu. Díky své nezkušenosti a vnitřním kontradikcím Trump nebude schopen změnit stávají stav rozdělené politické scény, ve které jsou podmínky diktovány vnějšími silami. Právě tento neuspokojivý stav vedl k volání po silném vůdci, ale Trumpova prohra ukazuje, že on jím nebude. A ačkoliv Fukuyama osobně je rád za zachování Obamacare, ukázka této neschopnosti Trumpa pohnout se stávajícím nefunkčním řádem jej spíše rmoutí.

Témata:  Donald Trump,  USA,  EuroZprávy.cz