Ženská krása musí být skryta, tvrdí IS. Žena v Mosulu navzdory tomu provozovala kosmetický salón

Když přišel IS do Mosulu, zakázal kadeřnicím a kosmetičkám provozovat jejich řemeslo. 29letá matka jménem Anwar se odmítla podřídit. V sousedním domě pro ženy provozovala tajný kosmetický salón. Jelikož kosmetika byla též zakázána, kupovala ji na černém trhu. Zprávy o salonu se rychle rozšířily mezi ženami v okolí. Avšak spolu s nimi se o tom dozvěděl i IS, který do Anwařina domu poslal policii. „Křičeli na mě a vyhrožovali, že mě udeří, když to nezastavím," řekla Anwar. Ta však odmítla přestat se svou činností. „Mám čtyři děti, můj manžel je nemocný, nemám jinou možnost, když je chci krmit." Členové IS souhlasili pod podmínkou, že jim bude dávat polovinu. Některé dny jsem vydělala 65 iráckých dinárů (0,055 dolarů) a IS přišel, aby si z nich vzal polovinu."

Když IS požádal Anwar o další peníze, nemohla jim zaplatit. Členové Hisba - arabské slovo pro zodpovědnost, které IS používá jako jméno pro své policejní síly - zatkli jejího nemocného manžela a zbili jej za to, že dovolil své manželce, aby porušila zákon IS. „Musela jsem přestat a zůstat doma a nedělat nic."  Poté, co irácké síly osvobodily východní Mosul, mohla Anwar konečně otevřít svůj salón. Jeho zdi jsou růžové a je plný makeupu a paruk. Zákaznice se postupně vrací, ale jsou stále  vystrašené z toho, že se IS vrátí a z toho, co bude tento návrat mohl znamenat.

Postupný nástup hrůzovlády

Zpočátku ale Mosul nevnímal IS jako hrozbu. Naopak byl některými obyvateli vítán. Očekávali, že by se od jeho členů mohli naučit něco o islámu. Maryam Nazar, 25letý lékař, dodává, že „na začátku nebyli vojáci příliš přísní, bylo téměř příjemní." Fatima Hashim Nury, humanitární pracovnice z organizace zaměřené na práva žen Al Mesallu, poukazuje na to, že IS měl v případě Mosulu usnadněnou práci při zavádění svých opresivních pravidel. „Mosul byl už předtím konzervativní společností," řekla o životě před IS, "a to je jeden z důvodů, proč se IS dokázal etablovat.“

Vystřízlivění přišlo brzy. Zákaz následoval po zákazu. Ženy nesměly jít mimo svůj domov, pokud to nebylo nezbytně nutné. Ven mohli jít pouze s mahramem - tj. jejich mužem nebo rodinným příbuzným. Ženský šat byl omezen na pět povinných položek: ponožky, černé rukavice, jilbab (oděv nechávají odkrytou jen tvář a ruce), nikám (závoj zakrývající obličej mimo očí) a extra závoj pro ochranu očí. Na trzích ženy nesměly pohlédnout do očí mužského trhovce a ten se nesměl dotknout jejich ruky. Peníze měly ženy vyložit na pult, aby si je muž mohl vzít. Porušení tohoto kódu jednání bylo trestáno.

Am Nour dodnes straší trest za porušení pravidel ustanovených IS. Nour spěchala po autonehodě svého syna do nemocnice a zapomněla si navléci povinné rukavice. Člen Hisba ji zahlédl na ulici a zeptal se jejího manžela, proč nemá rukavice, že to je proti islámu. Nour mu odpověděla, že islám nepřikazuje ženám nosit rukavice, což policistu rozčílilo. „Cože, chceš mě učit islámu?“ řval na ní. Zavázal ji oči a zavedl ji do jakéhosi domu, kde ji nechal bičovat nějakou ženou. „Slyšela jsem jiné ženy křičet okolo mne,“ vzpomíná si Nour. „Pořád kvůli tomu cítím bolest v zádech.“

 Nadje Al-Aliová a Nicola Prattová se ve své knize What Kind of Liberation: Women and the Occupation of Iraq (Jaké osvobození: Ženy a okupace v Iráku) tvrdí, že od invaze Američanů do  Iráků byly práva žen výrazně pošlapána a redukována. Podle nich jsou ženy slouží jako znak odvrhnutí sekulárního režimu Saddáma Husajna a odlišení se od americké kultury. Nadávky, výhružky, kterými jsou ženy adresováni jakožto i nová represivní pravidla odívání a jednání mají jediný účel, vytvořit nové představy o ženách a ženství, domnívají se autorky.   

I po vyhnání IS z Mosulu IS ovlivňuje život místních obyvatel. Maisun Ahmed, 57 let, je ředitelkou školy pro dívky v dospívajících letech. Školu vedla i během vlády IS a nyní se bojí o svou vlastní bezpečnost. V Mosulu se pořádají „hony na čarodějnice“ cílené na kohokoliv, kdo je podezřelý ze spolupráce z IS, nehledě na to, zda spolupráce byla nucená či dobrovolná. „Neměla jsem na vybranou," tvrdí Ahmed. Její žákyně se téměř do jedné chtějí stát lékařkami. „Dnes můžeme znovu snít, cítíme se svobodně,“ řekla jedna z nich. Jejich matky tak optimistické nejsou. Mnoho z nich se obává, že jejich děti mají stále vymyté mozky ideologií IS, upozorňuje Hashim Nury.

Témata:  Islámský stát ,  Islám,  muslimové,  ženy