Porážka IS? Úspěch přinese více problémů než neúspěch, varuje expert

Německo, či Vietnam?

"Jak se Irák řítí po spirále dolů, politici rychle přicházejí s radami," píše Zakaria. Odkazuje na tvrzení známého jestřába, republikánského senátora Johna McCaina, že pokud by Obamova administrativa vyslala do regionu více vojáků, byl by stabilnější. Další pak prohlašují, že je třeba více diplomatických a politických poradců k podpoře vojenského úsilí, zatímco jiní doporučují zaměřit se na irácké vůdce a přimět je k většímu začlenění sunnitů, dodává politolog.   

Podle experta stojí za to odhlédnout od Iráku a podívat se na další zemi, kde se Spojené státy angažovaly. Zmiňuje Afghánistán, kde USA po 15 let působí vojensky, politicky i ekonomicky. "Bylo zde mnoho vln posilování vojsk. Za válku se dle některých odhadů utratilo více než bilion dolarů a stále platíme velkou část afghánského obranného rozpočtu," připomíná Zakaria.

Přestože má Afghánistán nyní zvolenou vládu národní jednoty, OSN v říjnu dospěla k závěru, že povstalectví je v zemi rozšířeno nejvíce od roku 2001, kdy došlo k americkému vojenskému zásahu, uvádí odborník. Odkazuje na článek Danielle Moyalanové v New York Times, podle kterého Taliban nyní kontroluje či bojuje o všechny vyjma tří oblastí v provincii Helmand, přičemž jen za loňský rok zde dezertovalo 36 tisíc policistů, tedy téměř čtvrtina celého sboru. Zakaria zmiňuje i reportáž Dextera Filkinse, který uvádí, že Taliban minulý měsíc pronikl do samotného Kábulu, když napadl budovu provozovanou Národním ředitelstvím bezpečnosti mající na starost pořádek v metropoli.    

"Někteří argumentují, že 15 let není dostatečných," pokračuje politolog. Vysvětluje, že tyto hlasy odkazují na Jižní Koreu a Německu a tvrdí, že Spojené státy by Afghánistánu měly jednoduše zůstat napořád. Sám Zakaria dlouhodobou americkou přítomnost v zemi neodmítá, především za situace, kdy o ni zvolená afghánská vláda očividně stojí. Analogii však považuje za nemístnou, jelikož v Německu a Jižní Koreji americké síly zůstaly s cílem odradit vnější hrozbu a neangažovaly se v nekonečné vnitřní bitvě s cílem pomoci vládě získat kontrolu nad vlastními lidmi. Vhodnější analogií je proto dle experta Vietnam.        

Porážka neznamená nastolení řádu

Zakaria poukazuje na pozdvižení, které nedávno vzedmula dvojice rozhovorů o americké zahraniční politice, které poskytli prezident Barack Obama a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Ben Rhodes. Oba muži byli označeni za arogantní, sobecké a silně pohrdající zahraničněpolitickým establishmentem, vysvětluje politolog. Dodává, že Obama i Rhodes se pochopitelně pokusili prezentovat své činy v pozitivním světle, tudíž se prezident pochválil za odstoupení od hrozící vojenské intervence v Sýrii. "Nikdy se nevypořádal s faktem, že právě jeho vlastní neopatrná rétorika o osudu Bašára Asada a červených liniích Washington k této hrozbě posunula," kritizuje odborník.     

Přesto má Obama v té nejzásadnější otázce pravdu, zatímco jeho odpůrci se mýlí, konstatuje politolog. Hlavní lekce americké zahraniční politiky posledních 15 let totiž dle Zakarii zní, že je mnohem jednodušší porazit vojenského protivníka na širším Blízkém východě než nastolit politický řád v tomto komplikovaném regionu. "Ve Washingtonu přežívá mantra, že Obama lekci z Iráku přeceňuje," uvádí expert. Kontruje však, že tuto lekci nepřinesl jen Irák, jelikož také v Afghánistánu a Libyi trvalo pouhé týdny porazit vládnoucí režimy. "O pár let později, navzdory různým přístupům, zůstávají všechny tyto země v chaosu," deklaruje odborník. Pokládá proto řečnickou otázku, zda skutečně může někdo vážně argumentovat, že o něco více vojáků či mírně jiná strategie může přinést stabilitu a mír.  

Politikou Obamovy administrativy je snaha o boj s Islámským státem (IS) a přitom se jasně vyhýbat čemukoliv, co by vedlo k okupaci a kontrole území v blízkovýchodním regionu, vysvětluje Zakaria. Obává se však, že Spojené státy přesto směřují k hlubšímu angažmá, které ponechá Washingtonu v ruce černého Petra, byť sám má pochopení pro snahu americké vlády o vyvážený přístup. Politolog proto předvídá, že pokud tato strategie zafunguje a IS bude poražen, USA budou stát před skutečným dilematem.

Taková situace by totiž podle experta vedla k kolapsu vlády ve velké části Iráku a Sýrie, kde se nyní hemží radikalizovaní sunnité odmítající přijmout autoritu Bagdádu i Damašku. Jako vůdce tažení by byl Washington přinucen uplatnit kontrolu nad tímto územím, založit věznice pro tisíce bojovníků IS a poskytnout bezpečnostní a hospodářskou pomoc obyvatelům; to vše při nevyhnutelné válce s novými povstalci, varuje Zakaria. "Zjistíte, že jste v potížích, když úspěch přinese více problémů než neúspěch," uzavírá proto politolog.

Témata:  USA,  Irák,  Islámský stát