Američané se přidávají k džihádistům a vláda nic nedělá, zlobí se expert

Radikalizace si nevybírá

Muž si podle akademika vyčítal, že nezasáhl dříve, když zjistil, že před ním jeho dcera skrývá svou internetovou komunikaci. Následně dívka zmizela a otec se ji snažil marně kontaktovat - bylo však příliš pozdě, odešla do Sýrie a přidala se k Islámskému státu (IS), uvádí Hughes.

Nejmenovaná dívka nyní představuje jednu z 250 osob, které se pokusily či se jim podařilo odcestovat do Sýrie nebo Iráku, aby se přidaly k teroristickým organizacím, jako je právě IS, vysvětluje expert. Podotýká, že jejich rodiče, podobně jako zmíněný otec, se zoufale snaží zastavit příklon svých dětí k násilnému extremismu, ale americká vláda ani nikdo jiný jim v tom příliš nepomáhá. "Ten boj zůstává na nich a zásahy rodičů často selžou," konstatuje odborník.   

Akademik vysvětluje, že Univerzita George Washingtona v rámci studia extremismu strávila šest měsíců hledáním důvodů vysvětlujících nedávný vzestup amerických džihádistických rekrutů. V rámci toho Hughes a jeho kolegové prozkoumali na 8000 stran soudních dokumentů z 85 kauz, v nichž figuruje IS, přičemž vyslechli i některé rodinné příslušníky a probírali se internetovou komunikací.

"Nakonec se nám nepodařilo najít žádný jasný profil," přiznává expert s tím, že cesta k radikalizaci není přímá či předvídatelná. Rekruti IS jsou mladí i staří, chudí i bohatí, lidé s vysokoškolským diplomem i ti, kteří nedokončili střední školu, doplňuje Hughes. Dodává, že někteří mají hluboké znalosti o islámu, zatímco jiní této víře rozumí velmi povrchně a byť sdílejí sympatie k džihádistické ideologii, svou podporu dávají najevo mnoha způsoby - od přidání se k samozvanému chalífátu, po výběr peněž, které posílají do Sýrie a Iráku.    

Přesto podle odborníka existuje jistý signální praporek, totiž jejich rodinní příslušníci, kteří mohou zaznamenat, co se děje. "Takové prvotní podezření lze nejlépe popsat jako prostou rodičovskou intuici," vysvětluje akademik. Poukazuje, že tyto pocity a poznatky nemohou být nikdy kvantifikovány na seznamu, ale rodiny občas vycítí že něco není v pořádku.  

Hughesovy rozhovory a soudní záznamy odhalují, jak se rodiče, sourozenci a dokonce tety či strýcové snaží neprodleně zasáhnout, ale často bez úspěchu. V posledních čtyřech případech, které experti studovali, například rodiny schovaly svým blízkým pasy. Matka Hanada Mohallima z Minnesoty následovala svého syna do Turecka v marném pokusu dostat jej zpět domů, mladík přesto později zahynul v Sýrii, poukazuje expert. Jako další příklad uvádí Sala Shafiho z Kalifornie, který v momentě, kdy zjistil, že jeho syn Adam flirtuje s Frontou an-Nusrá, odnoží Al-Káidy, zprostředkoval mu setkání s uvězněným sympatizantem IS, které mělo hocha vyděsit. "Jeho snaha přišla také nazmar," píše odborník s tím, že FBI mladíka zatkla za poskytování materiální podpory teroristické organizaci.      

Řešením podle experta nicméně pravděpodobně není větší zapojení represivních složek. Připomíná případ coloradské konvertitky Shannon Conleyové, s níž se policisté a agenti FBI setkali nejméně osmkrát a snažili se jí rozmluvit cestu do Sýrie. Poskytovali rady jejím rodičům, zapojili muslimského agenta FBI, aby s dívkou debatoval nad verši z koránu a pokusil se její energii nasměrovat k charitativní pomoci Syřanům, uvádí Hughes. Dodává, že navzdory veškerému úsilí byla Conleyová nakonec zatčena na letišti, když cestovala do Sýrie.     

Zatýkání není řešením

"Je jednoduché kritizovat nahodilé pokusy těchto rodin zachránit své milované, ale jaké měly možnosti?" pokládá otázku odborník. Konstatuje, že američtí rodiče nemají žádnou příručku pro takovou situaci, neexistuje seznam expertů na podobné intervence, na něž by se dalo obrátit, přičemž američtí vládní představitelé a komunitní skupiny nabízejí jen malou praktickou pomoc. V USA ve skutečnosti nefunguje žádný ucelený deradikalizační či usměrňující program, uvádí Hughes.  

V jiných zemích přitom programy, které poskytují pomoc při intervenci, existují, podotýká akademik. Odkazuje na Německo a Rakousko, kde fungují krizové linky pro znepokojené rodiče. V Kanadě pak vláda financuje Centrum pro prevenci radikalizace vedoucí k násilí, které poskytuje podporu rodinám, dánské město Aarhus zase rozvinulo mentorský program na pomoc radikalizovaným jedincům, pokračuje Hughes. Zmiňuje i německou nevládní organizaci Hayat, jejíž sociální pracovníci poskytují právní pomoc a rady rodinám, stejně jako nedávno oznámený plán francouzské vlády zřídit v zemi deradikalizační centra.  

Proti tomu FBI jen váhavě zavádí jakoukoliv alternativu k zatčení, kritizuje Hughes. Připomíná, že teprve nedávno se rozběhl program nazvaný Výbory sdílené odpovědnosti, který má teoreticky angažovat psychology, náboženské vůdce, učitele, místní bezpečnostní složky a sociální pracovníky, aby společně vytvořili strategii proti násilnému extremismu. "Koncept však pro svou nedostatečnou transparentnost a potenciální rozpor s prvním dodatkem (ústavy) rychle přitáhl hněv obhájců občanských práv," konstatuje expert.  

Hughes přiznává, že sdílí jejich obavy. Zároveň však zdůrazňuje, že podle odhadů se k IS přidalo - nebo se o to alespoň pokusilo - na 250 osob ze Spojených států. Amerika tak o problému radikalizace ví, ale nabízí jen velmi málo řešení, kritizuje odborník. Varuje, že bez formalizovaného přístupu k intervencí, se rodiče nadále budou uchylovat jen ke schovávání pasů svých dětí a doufat v dobrý konec.

Témata:  USA,  Islámský stát ,  terorismus