Putin a islám? Jaký je skutečný vztah ruského prezidenta vůči muslimům?

Odpůrci tzv. mainstreamových médiích často své myšlenky sdělují prostřednictvím řetězových emailů. Tuto techniku získávání pozornosti obhajují tím, že jinak nemohou získat prostor pro své myšlenky, které mají být nepohodlné proto umlčované mediálním konglomerátem. Kritici namítají, že se tyto emaily vyznačující se bombastickými, až apokalyptickými titulky, nejsou vystavěny žádnému sítu verifikace (zjištění, zda se zpráva zakládá na relevantních a dohledatelných zdrojích) a zakládají se pouze na osobních a často nepravdivých domněnkách autora. Pro tuto vlastnost jsou často chápany jako případy „falešných zpráv“ (fake news).

Jelikož se šiří přes osobní emailovou poštu, lze je poměrně nesnadno dohledat a případně vyvrátit, pokud se jedná o skutečně zavádějící, neřkuli lživou zprávu. Takovou zprávou byl řetězový email, podle kterého Putin pronesl velmi tvrdou řeč proti islámským minoritám. Podle emailu měl Putin říci, že „v Rusku žijeme jako Rusové. Každá menšina (…) by měla umět rusky a respektovat ruské zákony. Pokud preferují právo šária a (chtějí) žít život muslimů, pak jim doporučujeme jet na ta místa, kde je to státní zákon.“

Podle emailu se Putin měl vyjádřit i k ostatním zemím. Měl prý volat po poučení se ze „sebevražd z Ameriky, Anglie, Holandska a Francie, pokud chceme přežít jako národ“ a tvrdit, že muslimové „přebírají (kontrolu) nad těmito zeměmi“. Putin měl říci, že nedopustí, aby v Rusku kontrolu převzala muslimská menšina, s tím, že „muslimské menšiny nejsou Rusové."

Web PolitiFact zabývající se kontrolou faktických tvrzení, prozkoumal věrohodnost tento řetězový email. Poprvé se tento email objevil už v roce 2015 s tím, že měl pronést tento proslov v roce 2013 před ruským parlamentem. PolitiFact objevil, že jediná oficiálně pronesená řeč podobného ražení byla pronesena v lednu 2012 před představenstvem Federální migrační služby. Jeho řeč byla mnohem umírněnější než ta, kterou měl údajně pronést podle emailu. Putin řekl, že se „musí vytvořit podmínky pro to, aby se přistěhovalci mohli normálně integrovat do naší společnosti, učit se rusky a samozřejmě respektovat naši kulturu a tradice a dodržovat ruské právo.“

Putinův pohled na islám

Připisování Putinovy protimuslimským výroků neobstojí též při zohlednění jeho dalších řečí pronesených na toto téma. V roce 2015 při příležitosti otevření moskevské mešity, kterého se účastnil i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan a palestinský vůdce Mahmúd Abbás, se Putin vyjádřil o islámu jako o „jednom z tradičních ruských náboženství“. Podle Putina „skutečnost, že různé národy a náboženství žijí v Rusku v míru, je z velké části díky muslimské komunitě, která učinila cenný příspěvek k zachování harmonie v naší společnosti.“

Podle Putina „Rusko byla vždy multietnické a multikonfesní země“ ve které se „tradice osvíceného islámu vyvíjely po mnoho staletí.“ Putin ještě na začátku své kariéry, v roce 2001, řekl, že považuje Rusko za „jedinečné místo“, kde islám a křesťanství koexistovaly v harmonii po tisíce let.“ Putin toto přičítá mimo jiné tomu, že východní, pravoslavné křesťanství má k islámu velmi blízko, přičemž zmínil i stanovisko, že podle některých ortodoxní křesťanství má blíže k islámu než ke katolictví, sám nicméně řekl, že toto stanovisko nechce hodnotit.

Na praktické rovině však tuto údajnou větší spřízněnost dovedně využívá, podotýká Paul J. Saunders, výkonný ředitel Centra pro národní zájem. Putin vyzdvihuje primárně pravoslavnou církev jako strážkyni tradičních hodnot, „zdravý rozum“ přičítá i dalších „východním“ náboženstvím, které odmítají sekulární liberální hodnoty. Putin kritizuje Západ nejen zato, že ztratil ze zřetele své křesťanské dědictví, ale že se své sekulární ideje snaží bezohledně rozšířit i do ostatních zemí, které mají jiný hodnotový žebříček. Putin se touto rétorikou snaží vykreslit jako spojenec muslimských zemí proti americkému imperialismu,

Tato taktika mu vychází. Poslední měsíce bylo znát, že Blízký východ bere Rusko jako významného hráče v regionu, nicméně to lze přičítat spíše „tvrdému“ použití síly vojenských sil v Sýrii než „jemnému“ použití síly ve formě odmítavého protiamerikanismu a protiliberalismu(ačkoliv to nelze podceňovat). Ten se projevuje na méně oficiální rovině. Imran Nazar Hosein, islámský učenec vyznávají apokalyptické, konspirační teorie zaměřené silně protiizraelsky a protiamericky, volá po spojení muslimů a ruských ortodoxních křesťanů, protože obojí jsou pod útokem „židovsko-křesťanského sionistické spojenectví“.

Na stránkách blogu pákistánského lékaře Dr. Mohammada Naumana Shada lze též nalézt propojení pozitivního náhledu na ortodoxní církev s islámskými konspiračními a apokalyptickými teoriemi. Shad poukazuje na súru (jedna z 114 kapitol Korána) 5, podle které „největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: „Jsme křesťané!“ A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni“ (Korán 5:82). Tvrdí, že se odkazuje na ortodoxní, východní křesťany, nikoliv ty západní, kteří rozpoutali křížové výpravy, na nichž pravoslavná církev neměla žádný podíl (vyplnění Byzance během čtvrté křížové výpravy je dodnes předmětem velké podezřívavosti ortodoxní církve vůči katolíkům – poznámka autora.)

Ruská pravoslavná církev se chápe jako dědička Byzance. V Koránu je na Byzanc narážka: „Poražení byli Byzantinci v nejbližší zemi, však po porážce své zase zvítězí v několika letech.“ (Korán 30:2-4). Shad, stejně jako Hosein, je přesvědčen, že se ve skutečnosti odkazuje na současné Rusko, které je vzestupivší Byzanc, spojenec muslimů, který bude stát proti „Římu“ tj. proti „židovsko-křesťanskému spojenectví“ v konečné apokalyptické bitvě.

Zásadním momentem, který tuto bitvu rozpoutá, bude získání Konstantinopole (dnešní Istanbul), která prostřednicím sionistických machinací spadla do rukou Osmanské říše prostřednictvím sionistických machinací (ačkoliv pád Konstantinopole proběhl 1453, zatímco sionistické hnutí je záležitosti 19 století – poznámka autora), ale která náleží Rusku. Podle Shada sionistů skrze jimi ovládaný Sovětský svaz daly Krym Ukrajině, aby zabránily Rusku využít jeho polohu a uskutečnit přes Černé moře útok na Istanbul. Převzetí Krymu je tedy v očích těchto islámských konspirátorů velmi vítáno.

Vybudování takové aliance mezi ortodoxními křesťany a muslimy se nedá příliš očekávat vzhledem k tomu, že pád Konstantinopole je jedním z důvodů, proč pravoslavná církev příliš muslimům nevěří (dalším problematickým bodem jsou v pravoslaví zbožňované ikony, které nejdou příliš skloubit s islámským zákazem nezobrazování). Putin do určité míry ve svém pozitivním hodnocení islámu jde proti zájmům této církve i vůči muslimům nedůvěřivé ruské veřejnosti. Kromě geopolitiky tak Putin činí i z důvodů domácích záležitostí Ruska – muslimů je zde na 20 miliónů, což představuje už poměrně významnou minoritu, větší než v jiných evropských státech. Toto vysoké číslo je dáno množstvím migrantů ze středoasijských republik, kde je islám většinovým náboženstvím. Putin si uvědomuje, že Rusko tuto pracovní migraci potřebuje a proto se jim pokouší utvořit prostředí, ve kterém by se příchozí dokázali cítit pohodlně – viz otevření mešity.

Podpora, kterou má Rusko, Putin a ortodoxní křesťanství mezi islámskými příznivci konspiračních teorií, je proto spíše dalším dokladem pestré mozaiky někdy až překvapivých aliancí, vznikajících mezi různými druhy lidí kritických vůči liberalismu. Ruskem pečlivě budovaná pozice hlavního oponenta Ameriky mu dokázala vynést popularitu zároveň u amerických protimuslimských hnutí sympatizujících s Izraelem a vyznávajících křesťanské hodnoty a u těch muslimských konspirátorů kritických vůči Izraeli. Tyto skupiny vskutku spolu nemají nic společného, krom ultrakonzervativního náhledu na svět, víry v tajnou skupinu mocných ovládajících svět a přesvědčení, že jen Rusko stojí v cestě jejich vítězství – a právě to je vítězství ruské propagandy.

Témata:  Vladimír Putin,  Islám,  muslimové